Warning: include(/DISK2/WWW/reiki-cz.com/www1/language/lang-en.php): failed to open stream: No such file or directory in /DISK2/WWW/reiki-cz.com/www1/mainfile.php on line 317
Warning: include(): Failed opening '/DISK2/WWW/reiki-cz.com/www1/language/lang-en.php' for inclusion (include_path='.:/usr/local/php53/lib/php') in /DISK2/WWW/reiki-cz.com/www1/mainfile.php on line 317
Posted: Sun Apr 06, 2014 11:42 am Post subject: Jak to tedy je?
Ahoj, předem zdravím všechny reikisty a reikistky .
Rád bych se na něco zeptal vás zkušených, protože já jsem zatím na půl cesty, nebo aspoň si to myslím.
Asi před měsícem jsem se nechal zasvětit do reiki 1. a 2. stupně na dálku. Všude hodně čtu o tom, že dálkové zasvěcení vlastně moc nefunguje, ale já u toho měl jakýsi prožitek a čím víc ubíhá čas, tím více zjišťuju, že to opravdu funguje a že můžu pomáhat i druhým. Zatím tedy předávám reiki jen rodině a svému pejskovi, na veřejnost jsem s tím zatím "nevylezl", možná i trochu ze strachu na reakci okolí. A to je právě ta druhá stránka věci. Sice vím, že to funguje, ale jsem o tom přesvědčen na 70%, mám obavy s tím vyjít mezi nevěřící tomáše (co kdyby se to nepovedlo), jaksi mi pořád dělá problém přijmout něco jako duchovno, nebo jak to nazvat. Od malička jsem byl veden k víře, ale během posledních asi 20-ti let mě potkalo několik událostí, které mě od víry dost odradily. Po zasvěcení jsem hodně z těchto událostí pochopil, víceméně jsem si je v sobě vyřešil, ale k duchovnu mám stále dost daleko.
Rád bych slyšel názor vás odborníků. Myslíte, že bych dál potřeboval nějaké vedení nebo tak něco? Děkuji a přeji pěkné jarní dny.
Martin.
Je doba netrpělivosti. Nejde jen o to, jak se kdo zasvěcuje, jde ještě o něco jiného. Jako když se vaří polívka. Ta z pytlíku i ta poctivě uvařená se jmenuje polívka, i když je každá trochu o něčem jiném.
Zasvěcením všechno teprve začíná a nikoliv končí. Vždycky je nejlepší nejdřív začít sám u sebe, se svým rozvojem a vývojem, teprve pak vyrazit do světa. Ale nakonec každého věc, jak a na co se cítí. Dneska už se nedivím ničemu...
Chce to čas a praxi, jak máš jistě psáno ve skriptech, které ji k tomu zasvěcení dostal. A pak uvidíš sám.
Jedním z kouzel, které potká člověka na normálním zasvěcení je to, že zasvěcovaný vidí osobně kdo ho zasvěcuje, může si s ním o tom popovídat, spolu si něco vyzkouší, dostane typy na to, co se mistrovi osvědčilo a co ne, mistr je ochotný dodatečné dotazy zodpovídat, případně nabídnout další možnosti doplňujících kurzů apod. Na totéž se lze dotázat a získat od toho, kdo dálkové rychlozasvěcení poskytl, protože nakonec za to dostal zaplaceno.
Samanko, děkuji za Tvou odpověď, máš pravdu, já jsem od přírody netrpělivý člověk . Se svým mistrem jsem samozřejmě v kontaktu, mám možnost ho navštívit i osobně, ale nechávám si to až na léto, až bude více času. Jenom občas mívám smíšené pocity, což k tomu asi taky patří. Spoustu věcí jsem si ještě "neosahal" a zatím si spíš zkouším na rodině, co reiki dokáže.
Víš, když jsi napsal, tak jsem se zamyslela nad tím, co dnes dělají s reiki ti,
se kterými jsme se za ty roky potkali. A došla jsem k závěru, že časem se
hodně z nich, včetně mě, spíš stáhli dovnitř než ven (jak jsi to definoval "vyrazit" do terénu).
Každý z nás si prošel mnoha obdobími - eufórie po zasvěcení, pochybnosti
a pak individuální cesta, kdy mnozí reiki odložili kamsi do zaprášeného
šuplíku a nikdy s ním nepracují. Ono s tím léčením venku není tak jednoduché, ale to poznáš sám. Tzv. neúspěch může mít spousty příčin.
Reiki není všespasitelná. Nevím, čemu jsi se kromě toho zasvěcení věnoval, rozšiřování obzorů alternativního léčení je moc a moc dobré a užitečné...
To s návštěvou mistra je výborný nápad!
K tradici Reiki patří dvě podle mne důležité okolnosti:
- "otevření" srdce - cvičení se v soucitnosti, empatii, v překonávání zábran
být blízko jiným lidem - být se svými bližními...
- být se svým učitelem (mistrem), sdílet s ním cvičení, která k praktikování Reiki neodmyslitelně patří - ladit se na něj, napodobovat jej....
Přesně tímto způsobem vyučoval svoji techniku "dokonalého zdraví" Mikao Usui.
Takové zážitky těm, kdo byli zasvěcen na dálku schází - i když si to pochopitelně asi ani neuvědomují.
Ať už se člověk učí cokoliv, co vyžaduje nejen vykonání určitého úkonu, ale nalézání hlubší koordinace na fyzické, emoční a mentální úrovni, nabytí nové úrovně bytí, jak se dá takový stav jen malinko nadneseně také označit, může dostat například skripta, manuál.... pokyny pro to, co má udělat 1., 2. atd...
Může sice také sám dojít ke stavu, že ho to bude bavit - asi se bude muset zbavit pochybností o sobě a svých schopnostech, ale tu radost až euforii spojenou s tím, že se jemu i dalším lidem, kteří s ním kurz Reiki absolvují, daří a rovněž potvrzení či utvrzení se v tom, že vykročil nepochybně cestou osobní změny, asi ne až tak.
Jako by se naučil jezdit na kole - a jezdil sám; nebo se naučil jezdit na kole ve skupině s učitelem - a našel nové přátele a bližní se stejnou zálibou, mohl s nimi sdílet svůj duchovní růst i jejich změny...
Samozřejmě, že mnoho věcí jde, jakmile uvěříme tomu, že to jde.
Jde zasvětit na dálku - technicky. Pak začíná cesta hledání sebe sama v "nové pohádkové říši". aktivuje se téma: "já a Reiki".
Budu teď citovat jednu moudrost, která mi pomohla pochopit, o co vlastně jde - alespoň tak, jak tomu já rozumím:
Vznikne-li v tvé mysli pochybnost
o kterékoliv z těchto věcí,
vyhledej společnost moudrých lidí,
těch, kteří jsou vyzbrojeni jasným úsudkem,
prosti pletich a zlomyslností.
Neříkám, abys jen poslouchal slova těchto lidí,
říkám, abys dělal to,
co dělají oni!
(Taittiríjópanišad)
Souvisí s tím, podle mého, něco, co je vyjádřeno v následujícím citátu:
Těm žákům, kteří byli naivně přesvědčeni, že není nic, čeho by nemohli dosáhnout, jen když budou chtít, Mistr říkával:
„Nejlepší věci v životě si nevynutíte.
Můžete se přimět dát si do úst jídlo,
ale ne mít na ně chuť.
Můžete se přimět ležet v posteli,
ale ne spát.
Můžete se přinutit nevyzradit tajemství,
ale ne důvěřovat.
Můžete se donutit učinit skutek milosrdenství,
ale ne milovat.“
(Anthony de Melo, SJ)
jsou dva směry. Bud nepomáhat, neříkat nikomu nic a jen jít svou cestou sebepoznání. Nebo pomáhat a stát se zachráncem světa a zapomenout na sebe. Jenže ty jsi se narodil, aby jsi se něco naučil. Né jiné, ale ty. Aby jsi pomohl sobě, přijal věci ještě nezpracované a né druhým. Když se ale zahledíš do sebe a nepomužeš kde jsi pomoci měl, nedozvíš se to, ale tvá duše až bude odcházet to ví a budeš platit účet. když zapomenše na sebe, tvuj život byl zbytečný a znovu si ho prožiješ. Jen mistr poslouchající své podvědomí, svědomí a dodržující zákony karmy najde a nebo se přiblíží rovnováze a najde cestu pravdy.
Obavy jak to přijme mé okolí jsem měla také a vím, že jsem nebyla jediná. I pro mě to bylo nové, ale čím déle jsem zejména sebe a posléze i ostatní reikovala, tím se ve mě prohloubila důvěra i jistota, že Reiki je úžasná. Přijala jsem ji jako součást života a tato má síla, mé přesvědčení mě zbavilo strachu, nejistoty i obav z toho, co tomu kdo řekne. Akceptovala jsem, že každý to má tak jak potřebuje.
A tohle Reiki člověka učí. Určitě preferuji pravidelné reikování se, hezky si to užít, prociťovat si ji a poznat ji. Být v kontaktu třeba s ostatními reikisty, mistrem.
Na venek bude času dost.
You cannot post new topics in this forum You cannot reply to topics in this forum You cannot edit your posts in this forum You cannot delete your posts in this forum You cannot vote in polls in this forum