Změněné stavy vědomí při výkonu

[samanka]

Nikdy jsem neběžela maraton, ani nedávala podobné extrémní výkony. Vždycky jsem je obdivovala a nechápala, že tohle někdo dokáže, jak tělesně, tak psychicky. Nenapadlo mě, jak v tomhle může výborně pomáhat jakýsi meditativní stav, či stav změněného vědomí.
Člověku "akce" jde jinak a snadněji. Je to velice zajímavá zkušenost.

Vzpomínám si na protivnou dynamickou meditaci, kdy hodně z nás, držíce ruce nahoře, myslelo spíš na to, jak to vydržet, než jak si to užívat. Ono to jde i jiným způsobem, myslet na něco ryze materiálního, odvést pozornost myšlenek od těla, ale příjemnější je dát si představu příjemného zážitku. Jak se všude píše: všechno je v hlavě.
Chce to trenink a soustředění. Zajímavá hra energií a překvapivý zážitek, co se dá dokázat, kdy si to dovolíme. Samozřejmě ve spolupráci se špetkou zdravého rozumu. Nepůjdu to zkoušet na ten maraton
bez treninku, ovšem když natrénuju obě složky....hmmm.

Máte takové zážitky z vlatního života?

šamanka

[toora]

Jako holce se mi cosi podobného párkráte „přihodilo“ zcela spontánně, zároveň s tím přešlo tělo do specifického pohybu (jakési leto-chůze s mezi odrazy) ve které byly chodidla jen pár centimetrů nad zemí.
Byl to příjemný a rychlý přesun.

[Evik]

Stalo se mi to kdysi dávno při běhu. Měla jsem pocit, že můžu běžet až na konec světa bez únavy, bez námahy...jako Forrest Gump. Doslova. Byl to nepopsatelný pocit, který si pamatuji už skoro 30 let