podvědomá agrese-,,náhradní" rodič

[Evik]

Od dětství si do podvědomí ukládáme různé druhy agresí . Pak přijde situace, kterou např. dítě v pubertě neumí řešit jinak, než agresí na jiném nebo na sobě , nebo útěkem z domova.

Co má dělat 11 ti letý kluk, který byl svěřen před 3 lety do otcovy péče ? Vlastní matka o něj nestojí, otec ano, ale díky svému zaměstnání se s ním skoro nevidí. A nevlastní ,,matka" , která má 3 leté dítě s jeho otcem ho odmítá. Dá mu najíst, obléká ho, dohlíží na školu, ale lásku mu nedá. Když jí tehdy oslovil ,,mami", řekla mu, ať jí tak neříká, že není žádná jeho máma.

Taková dětská duše musí hrozně trpět.
Máme si říct, že on si tohle musí prožít ? Že to je jeho životní zkouška ?

Pokud překoná bez úhony dětství, může se to na něm podepsat později třeba agresí vůči ženám ? Nebo neschopností navázat nějaký vztah ? Je možné, že podvědomou agresí se člověk může stát ,,neovladatelný " ?

A každý pak soudí jenom jeho...!

[Narya]

Co má dělat 11 kluk? Třeba probrat svoje otázky, obavy s tátou. Určitě ho musela odpověd tátovy partnerky překvapit, ale zároveň to asi říká lecos o jeho přání. On nechce být agresivní (nevím z jaké úvahy si na to přišla?), on chce alespoň nějak mámu!

Přijde mi, že ze to Eviku posuzuješ příliš ze svého dospěláckho pohledu. Prostě je to součást prostředí,kde kluk vyrůstá a nelze teď ani trochu říct co s ním bude v dospělosti. Možná by ses divila s čím vším se dokáží děti vyrovnat, po svém. Jasně, může se trápit, pak je na místě zkusit mu pomoci se současnou situací, ta přeci tvoří dalekou budousnost.

Já bych to asi nejdřív probrala s tátou a partnerkou. To co klučina řekl je poměrně významné a ona mu může velmi pomoci. I když není jeho máma může být přeci ta druhá máma. Těžko říci jaký má ona názor na to jak může fungovat pro klučinu, když žijí ve společné domácnosti. tohle je řeč spíš pro dospělé.

Pak se lze věnovat přímo klučinovi, zjistit jak on vidí svůj svět, co mu chybí, co by rád. Existuje spousta způsobů jak to vyjádřit, ale často si to ty děti po svém umí říct hned.

No a nebo si sednout dohromady jako nová rodina, která se skládá vlastně ze dvou původních a zkusit si zažít společné fungování, společně se rozhodnout co kdo bude dělat, za co rozhodovat. "Máma" je v podstatě pěstounka, její role je významná, ví o tom? Chce to tak? a jak vlastně by byla nejradši kdyby to bylo?

Ještě mě tak napadlo: Přijde mi, že pro kluka a vztah k ženám je mnohem podstatnější tátův názor a tátovo chování k ženám, z toho bude klučina velmi čerpat, obzvlášť, když vlastní máma tam nefunguje.

Zatím ahoj:)
M.

Ps: tyhle přesuny, změny rolí, ztráty, získávání rodičů, je to z počátku hrozný zmatek. Ćasto i boj představ, jak to tedy má být správně, co je a co není traumatické. Pointou prostě většinou bývá, urovnat, zharmonizovat současnou situaci. Co bude tou harmonizací, ale určuje ta současná konfigurace "rodiny", ne nějaké zásady jak to má správně být dle té či oné moudré knihy.

[JANAA]

Mluvit, mluvit, mluvit, komunikovat, povídat si, to je důležité, říkat své názory, ptát se... chlapec by se měl na rovinu, a určitě v přítomnosti otce, zeptat tátovy nové manželky, jak ji tedy má oslovovat, když ne mámo, aby jí to bylo příjemné a zároveň aby to vyhovovalo - šlo z pusy - i chlapci.
Hlavně nedopustit, aby se chlapec uzavřel do sebe....to by měla být hlavně tátova samozřejmost...pohlídat aby syn žil spokojeně a šťastně. J.

[kamo]

Naryo,

otázkou je, zda má ten kluk vůbec příležitost probrat své nějaké záležitosti s tátou, který je věčně někde pryč a když přijede domů, tak svůj čas musí dělit na mnoho dílů.
Jistě že ten kluk nechce být agresivní, ale co asi v něm vyvolá takovýto přístup jeho náhradní mámy? Lásku k bližním a přátelský pohled na okolní svět asi moc ne.

Nevidím na Evikově pohledu nic moc dospěláckého, naopak zde to může být výhodou, protože ten dospělý už ví co může následovat, to dítě ještě ne.
Děti se opravdu dokážou po svém vyrovnat s kdečím, co by dospělému vzalo dech, ale stejně tak je dokáže jedno blbé slovo, jedna jediná situace, které dospělý ani nezaznamená, zablokovat na hodně daleko dopředu.

Když se ten kluk nemá kde dovolat pomoci, tak bych sázel na to, že to nakonec nějakou tou formou agrese skončí. Ať vůči okolí, nebo vůči sobě. Hodně lidí si pod pojmem agrese představí zběsilce s pěnou u huby jak demoluje zastávku, nebo se snaží vyprovokovat rvačku. Agrese přece může být i vnitřní, napohled se nic neděje, člověk se užírá sám v sobě a to je si myslím ta horší z těch dvou variant.

JANAA navrhuje, že by se měl chlapec narovinu před otcem zeptat své náhradní matky, jak ji má teda oslovovat.
Vžijte se do jeho role, do jeho situace, kdy otec je doma jen málokdy a možná asi ani neví, co se tam děje a vše tak řídí ona náhradní matka. Měli by jste chuť, odvahu, nebo vůbec nápad se na to té ženy zeptat?
Já tedy asi moc ne.

Jako hlavní "viník" se zde nabízí ona žena, ale vyřešit to musí otec. To on si ji našel a určitě mu hned při osvojení kluka neřekla, že se o něj sice postará, ale nic víc od ní čekat nemá.
Možná ten otec o tom skutečně neví, protože pokud ví a trpí to, pak je minimálně stejný spoluviník.

Takže na otázku co má dělat ten kluk bych řekl, že on nic. Je třeba aby za něj jednal jeho otec a to co nejdříve.

[Evik]

Ahoj Naryo, spíš to beru z pohledu toho dítěte, než dospělého. Vím, že řešení těchto vztahů je vždy složité. Musí být třeba hrozně těžké vysvětlit dítěti, že jeho rodiče si přestali rozumět. A vysvětlit mu, že na jejich rozchodu nenese vinu.

[Sadhana]

Evi,já vím,že ti musí být toho chlapce moc líto i já jsem při čtení tvého příspěvku měla husí kůži jak se vůbec někdo takhle může chovat k dítěti,ale já bych do této situace posílala jen Boží lásku,Boží světlo a také odpuštění.Dej pozor abys svou pomocí / i když dobře míněnou/ nepáchala dobro a to pak by nebylo určitě to čeho jsi chtěla dosáhnout. Můj mistr reiki Růženka se mnou o takových situacích mluvila a věř,že je neuvěřitelně těžké posoudit jestli vůbec máme nebo nemáme právo takto zasáhnou.Dobře si rozmysli než se do něčeho pustíš. Jana

ČLOVĚK MÁ DĚLAT JEN TO, CO MU ŘÍKÁ SRDCE.

[kamo]

Sadhano
netřeba se ničeho bát. Stejně jako do spousty jiných věcí i do tohoto vztahu můžeš posílat vše co zvládneš, ale bez jakékoli touhy do toho přímo zasahovat, a oni sami už rozhodnou, co s tím udělají. Zda to přijmou nebo odmítnou.

Zasahování by to bylo tehdy, když bychom jim posílali i "příkaz" to přijmout.

[Sadhana]

kamo
v podstatě jsem to tak myslela jako ty, jen jsem to možná jinak napsala.Jen jsem chtěla upozornit na to,že někdo ani o naši pomoc nestojí. Aby Evik nebyla smutná,když nastane negativní reakce.Sama jsem se tak jednou dostala do podobné situace a pak mi bylo líto,když můj dobrý úmysl vyvolal zápornou reakci. Jana

[kamo]

Sadhano,
jasně, v pořádku
Kámo

[Annaka]

Kdo ho znate, budte s nim ve vsech smerech.
Ja mela jednu takovou " extra mamu" kdyz bylo nejhur a moc me to drzelo.
Kdyz rodina nefunguje, mela by tam byt dalsi zachranna sit.
Zvlast u prepubertalniho chlapce je to zivotne dulezite.

[Evik]

[Narya]

[Narya]

Tak jsem si pořádně pročetla i další informace co jsi dala a tohle je na partnerskou terapii, teda lépe řečeno rozhovor za pomoci někoho třetího, kdo bude klást vhodné otázky.

Tohle prostě není dobré. Máma vlastní má jiné zájmy, táta má práci, nevlastní máma má jiné zájmy, které jsou vlastně tak trochu jeho bratr (stejný otec). Ten tříletý má 1/2 stejnou genetickou výbavu jako ten 11tiletý. Nevím jestli se nám na lidi zlobit, ale sakra, když už chtěj děcka, tak ať spolu zůstanou do 18ti let věku dítěte, nebo ať se chytnou za nos a koukaj se aspon o to své pořádně postarat, krev, nekrev, nová rodina, stará rodina. Jsme ohromní nezodpovědní sobci, samá svoboda, samá práva, ale živým bytostem pácháme takovéhle nesmysly.

Pokud se nová rodina nechytne za nos, lze pomoci aspoň klučinovi, aby si v tom sám udělal pořádek a přijal chování dospělých, když oni se chovají takhle nezodpovědně.Není problém se ozvat, ještě místo mám (v Kladně...)

M.

Ps: Trochu jsem se rozohnila, pardon:) Většinou bývám k lidem přátelská.

[Evik]

[blankas]

Mé známé se přihodilo kdysi něco podobného. Její muž dostal do výchovy 12letou dceru z předchoz.vztahu, protože ji sociálka matce odebrala. Proto vím, že dostat zčistajasna dítě v pubertě na výchovu není pro ženu vůbec jednoduché, protože tráví s dětmi více času než "prací vytížený muž". Moje známá dnes dělá profesionální au-pair, takže je vám jasné, že to byl a je klasický rodinný a mateřský typ, která nikdy neměla žádné jiné ambice než se starat o děti a domácnost. Přesto i jí to dávalo docela zabrat, to vím moc dobře. A to přesto, že se opravdu snažila s ní dobře vycházet-dívka měla prostě problémy s pořádkem a s dodržováním svých slov, s tím prostě byla na štíru pořád stejně ne-li více.
A přitom tam fungovalo:1.naprostý nezájem biolog.matky o návštěvy dcery 2.zájem otce, aby z dcery něco bylo 3.zájem "macechy" která i když byla též těhotná, tak svojí přirozeností byla taková,že o ni měla opravdu zájem. Také si říkaly křestními jmény.

A teď k tomu klučinovi: Biolog. otec a biolog.matka oba založili nové rodiny, udělali si nové děti, malé děti neodmlouvají, jsou tak závislé ve všem na rodičích-jak snadné je vychovávat.
A jak nesnadné je vychovávat a vést puberťáka, když se projevují všechny chyby ve výchově, geny, a především v tomto konkrétním případě zřejmě "nezařazenost" a "nedůležitost" pro oba jeho biolog.rodiče

Pokud si otec toho chlapce myslí, že to všecko vyřeší jeho nová žena, která očividně nemá ambice "au-pair" zatímco on bude veškerou svou pozornost věnovat své práci, tak se asi bude divit. Na tohle sama stačit nemůže.
Můj názor: je lepší mít (dočasně) nižší životní úroveň a otce, který bude věnovat dostatek pozornosti a lásky všem členům jeho nové rodiny, kteří ho teď jako spojovací prvek prostě potřebují mít častěji a intenzivněji pro sebe. Aby každému/tj. svému synovi, své partnerce i společ.malému dítěti/ svým chováním a jednáním, svoji pozorností a všímavostí (ne slovy nebo dárky) ukázal, že jsou pro něj všichni důležití a že je má rád.
Je to nakažlivé, a tak je velká šance, že se rodina sžije. Pak, až to bude fungovat, může zase přes týden víc vydělávat a být rodině k dispozici intenzivně o víkendech.
Oč snazší je "být nepostradatelný" a vydělávat peníze než řešit vztahy a vychovávat své vlastní děti!