Láska a zrození

[Psychedelic]

Šamanka:

Ono je fajn, pokud se to doplňuje. Vědomá práce v komunikaci a poté také to prožívání čaker - třeba toho krku.

[Psychedelic]

Evík:
těší mě, že to vnímáme podobně

Toora:
těší mě, že to vnímáme podobně

[Damao]

[toora]

Díky Damao, a na závěr našeho povídání bych si tedy dovolila ocitovat tuto tvoji větu, se kterou zcela souzním.

[samanka]

Damao, ty tu zaměňuješ dvě věci: násilí jako určitá forma sexuálních hrátek a skutečného znásilnění nebo početí s absencí jakoholiv vztahu, kromě vlastního sexuální aktu, kdy si dokonce ani dva lidi nemusí pamatovat s kým to v noci dělali. Natož, že mají někde nějaké dítě.
Jak říkal jeden kluk (který má dnes už nejméně 3 děti s různými ženami)
při soudu o určení otcovství a alimentech: paní soudkyně, opravdu si nic nepamatuju. Podívejte se na ni, myslíte, že bych s ní něco chtěl mít? Smutné, ale z reality.

Nelíbí se mi mužský přístup k tématu znásilnění. Myslím skutečnému, ne jen jako zpestření sexuálního stereotypu. Nevím, kde pořád mužská populace bere jakési pohádky o tom, jak to ženy vlastně baví a vzrušuje.
Případně, že to samy vyprovokovaly.

Pánové, škoda, že si to nemůžete zkusit, jak byste si to užili. Obvykle to neprobíhá jako vzrušující akce ve výtahu s tím nááádherným voňavým svalovcem z vedlejšího bytu, po kterém žena pokukuje měsíce. K tomu si představte opuštěné místo (nikdo vám stejně nepomůže ani mezi domy), neznámého chlapa, o kterém nevíte jestli vám na závěr podřeže krk, může být špinavý, plný nemocí, agresivní. Ono to není porno nebo domluvené S/M, je to hnus. Úplně chápu, že spousta žen o tom ani nechce mluvit a má dalekosáhlé následky.

šamanka

[Psychedelic]

Toora:
Již delší dobu u sebe pozoruji, že si rád čtu Tvé příspěvky a komentáře a "dovysvětlování". Že mi to v lecčems pomáhá si lecco ujasnit. Nyní se mi tak trošku podařilo zapomenout na své sobectví a přečíst si to co jsi psala jako ne to "co jsi psala mě" a pocitu "jsem poučován", ale jako to co jsi psala. Zase jsem měl radost, že jsem si od Tebe mohl něco přečíst a nad něčím se zamyslet

[polgara1]

Můj názor je ten, že to dítě v lásce počato není.

Ten názor se mi zdá manipulativní. Zdá se mi to jako snaha terapeuta, aby věci měli happy end - krásný konec.
Snaha způsobit lidem dobrý pocit, uvolnění, štěstí.

Chuck Spezzano napsal knihu - Jestli to bolí, není to Láska. A mimo jiné píše, že Láska bolet nemůže, protože je to pocit spojení, který nám přináší radost.

[toora]

[Damao]

[toora]

[polgara1]

[Damao]

Toora to napsala tak hezky, že líp neumím.
Tak to je.

[clovek]

Můj názor je, že v okamžiku , kdy jeden z parnerů sblížení vnímá negativně, už to není o lásce, ale o bezpráví páchané na jedinci. Ale je potřeba odlišit a vnímat, že hodnotíme rodiče, jak se postaví k takovému početí, jak jsou zodpovědni zhodnotit svou situaci a správně se rozhodnout. Třeba i potrat, jen já můžu znát sebe, jestli to dítě přijmu, a nebo to jen bude moje svědomí
a moje připomínka co se stalo. Ale dítě to vnímá jinak, nemohlo za to a proč by mělo nést následek. Proto se musím zodpovědně rozhodnout, ale kdo dokáže být nestraný a pomoci.
Damao, máš pravdu, ale kdo je schopen vnímat, že vše je z boží lásky.

[Damao]

Víš, podle zkušeností ze seminářů "Vnitřní dítě" - my si to pamatujeme !!! - proto si dovoluji tvrdit to, co tvrdím. To není kalkulace rozumu ani manipulace, jak by v tom někdo chtěl vidět... Jen prostě pak dětská mysl zaznamenává něco, co se liší - protiklady, které vznikají mezi zaznamenaným faktem při zrození z lásky a tím, co se děje dál.
Tak, jak to tu bylo vyjádřeno: původní naprosto čistý prožitek lásky vytváří v mysli dítěte (je dokonale lidská, i když nevinná) protiklad - přání a představy o tom, jak se ten záblesk lásky, kterým jsme byli zplozeni, bude projevovat v dalším životě - protikladem je to, co se skutečně s námi v dětství děje - ani jako děti jsme schopni "si to vysvětlit" - tak dalece naše schopnosti v raném dětství ani nesahají. Mája - jak napsala správně toora - a scénáře, které začíná mysl o dětství a rodičích vytvářet.
Není pravda, že bychom si na to, jak jsme to v té čistotě zažívali a jak si to koneckonců někde v hloubi duše pamatujeme, nedokázali vzpomenout. Pravděpodobnější je, že si na to vzpomenout vlastně ani moc nechceme.
Ono je přece jen jednodušší cítit se v roli oběti osudu (či karmy), než převzít za svůj život odpovědnost.

[Lendulka]

Přečetla jsem vlákno celé... a reaguji na první příspěvek v kontextu všech, co následovaly, tak jak to vnímám já.

Jsem šťastná, že moje děti byly počaté z lásky a přesto, že s otcem mých dětí už 12 let nežiju, vycházíme spolu velice dobře.

Ovšem, co si nedovedu představit (a zkoušela jsem se na to nacítit....), že bych v okamžiku, kdy by mě někdo znásilňoval, nějaký zapáchající hnusnej odpornej funící voslizák, ještě ke všemu natolik drzej, že bez dovolení, přes můj nesouhlas a odpor "použije" moje tělo k uspokojení svého zvrhlého pudu, ve chvíli, kdy bych cítila obrovský strach, vztek, zlobu, bezmoc a kdovícoještě, že bych v tu chvíli cítila nějakou lásku? ANI NÁHODOU......!!!
Dělá se mi z té představy na zvracení...

Vůbec si nedokážu představit, jestli bych byla schopna takto počaté dítě milovat................ Možná svým způsobem ano, ale nejsem si jistá, jestli by jakýkoli pohled na takové moje dítě ve mě neustále nevyvolával vzpomínky plné hrůzy..........