Kreativita v léčení a terapeutické praxi

[samanka]

Doba je náročná. Psychologické ambulance přeplněné, problémy složité.
S tím souvisí i neustálé rozšiřování potíží a problému k řešení a zamotávání vztahů a situací.
Takže i jejich rozmotávání a léčení často vyžaduje velmi individuální postupy a nové nápady, dělané na míru. Univerzální návody a strnulé postupy k řešení mnohdy nestačí.

Je jasné, že čas je dneska taky velmi vzácná ingredience a mnohým se ho nedostává. Samozřejmě jsou tací, kteří jsou úspěšní a daří se jim
s klasickými metodami a jsou jiní, které bych nazvala ezoteričtí kreativci, dokáží překvapit speciálními a velmi individuálními řešeními. Ne ve vymýšlení reklamních praktik (jako jsou spousty energií), ale v praktických radách.
Klobouk dolů před nimi.

Je to velká inspirace pro nás ostatní.

šamanka

[Zbultran]

Neřekl bych, že doba je nějak mimořádně náročná, ani lidé se příliš nemění. Řekl bych spíše, že lidé mají více volného času a neumí s ním naložit. Když dříve (není to tak dávno, třeba jen 100 let) museli lidé makat od nevidim do nevidim, na žádné velké problémy jim nezbýval čas.

A proč si myslím, že lidé se nemění. Je mi to vždy jasné, když se vrátím z divadla, kde hráli něco od Shakespeara nebo třeba Moliéra. Ono je to aktuální, problémy se řeší stejné, jen možná v jiných kulisách.

[Zbultran]

Jen dodatek k předchozímu.

Samozřejmě, že jakékoliv léčení vyžaduje individuální a lidský přístup.

[toora]

Ahoj Zbutrane

[Beppe]

Souhlasím se Zbultranem. Ona ta naše zaměstnanost a jinakost oproti našim předkům je mnohdy spíš iluzorní. Taky si myslím, že se od předků zas tak nelišíme, koneckonců jsme jejich potomci A za tu krátkou dobu jsme se niják zásadně nezměnili. Snad jsme se jen víc odklonili od přirozených přírodních zákonů a někdy si začali myslet, že jsme Bozi co ovládají Zemi a přírodu, ale v těch běžných lidských vlastnostech jsme plus minus stejní.

Co se týče té vytíženosti, tak ono kdyby si dnešní člověk zkusil 8 hodin robotovat pro šlechtu a pak jít dalších 8 hodin dělat na vlastní políčko co ho živilo, tak by asi teprve zjistil co je to těžká práce a nedostatek času .......

Další věc je ta "fáma" jak naši předkové narozdíl od nás dělali všechno pořádně atd. Pravda je spíš taková, že to dělali jak to uměli a museli dělat. On třeba truhlář nevyráběl skříň z pořádného dřeva a pořádného kování kvůli tomu, že by byl morálnější než jeho dnešní následovníci. On prostě tu náhražkovou dřevotřísku a tovární kování zakoupené v OBI k dispozici neměl. A také si nemohl dovolit vyrobit "šmejd" protože by se tím zničil. V jeho vesnici a okolí, což byl jeho životní prostor by už nic neprodal a šel by po žebrotě ...

[toora]

[Psychedelic]

Když jsem viděl, že Šamanka založila diskusi, šel jsem si udělat čaj.
Asi není předmětem diskuse si jít popovídat, ale jelikož zde všichni okolo mě mluví cizím jazykem, zkusím přídat pár slov do diskuse, ač vlastně ani nevím o čem je to vlastně řeč (dál už nemusíte číst).
Nedávno jsem poslouchal přednášku Čehovského o autopatii, kde mluvil o nejisté době. Tak mě napadá, že třeba je i tohle jeden z problémů současnosti (to je teda novinka!). Když dřív bylo jasné, že dům po otci bude syna a nikoli,že syn bude mít během roku tři podnájmy, které možná nesplatí, protože přijde o práci (která dříve byla také jistější), že si najde holku z vesnice, pravděpodobně tu u které bydlí nejblíže, nikoli přes internet cizinku na útěku od narkomafie.
A ona nejistota, v sobě nese i ony možnosti - kdežto, co je jisté, je téměř dané. Pokud v tomto světě nejistot, kde se čas od času něco rozpadne (nejen nábytek), je daleko snažší se dostat k psychologovi, než když vím, že zítřek bude stejný jako ten před rokem.
Na druhou stranu je pravda, že sice se nyní rozpadá manželství daleko více než dříve, jsou zde stále ty samé principy, jak pravil Zbultran. Stále je zde láska, přátelství, nenávist, závist, ty samé hybné síly, akorát v jiných kulisách. Jelikož je zde ale asi více prostoru pro změnu a výběr, tak můžeme mít více touh a touhy hledají naplnění. Co si dříve člověk ani nepředstavil, dnes vidí v televizi. Když dříve nastával po práci Odpočinek, dnes nastává Touha. Svět slibující uspokojení a naplnění všech našich touh a když už je nemáme, televize nám je předá. Lidé místo klidu po práci, vyrážejí do kvačícího velkoměsta, které je bombarduje tisícem myšlenek na každém rohu. Kdo nevyráží do velkoměsta, pouští si televizi. Když ji vypne, mysl je přeplněná obrazy. Nevím, zda lidi se stávají nespokojenými díky touhám, které do nich vpravuje televize, či internet. Že místo odpočinku prožívají audiovizuální digitální hypnózu. A pak jdou zase do práce, kde si o této hypnóze povídají. A když ji nemají puštěnou, ani si o ní nepovídají, tak o ní aspoň sní: mohl bych mít toto, nemám tamto... Když nad tím ale uvažuji, nevím zda televize je tím skutečným problémem Když slyším lidi kolem sebe, často mají právě ty zcela základní problémy, jako že nemají partnera, který je má rád, dost peněz, které by mohly utratit, jsou nemocní, nemají smysl života, berou drogy. Každopádně si myslím, že hodně problémů je o vztazích, nicméně ty byli vždy dobré i špatné, že by byli nyní horší? Individualizace? Nebo co to sakra je?
Asi z toho žádný závěr nevykřešu.

[toora]

[Beppe]

Na těch rozdílných jistotách a možnostech něco bude. Nemyslím si, že by zrovna TV byla rozhodující, i když .... asi je opravdu TV a internet mocným hybatelem otevírajícím nejrůznější lákadla a podněcujícím touhy. Je to i větší možnost pohybu po celém světě. Dřív byl životní prostor omezený, daný. A není to tak dlouho. Když sem například čítával povídky ze Šumavy od Karla Klostermanna, které se odehrávají v době před cca 150 lety (což je v podstatě před chvílí), tak tehdy pro člověka z šumavské samoty byla vyjímečná událost když se občas dostal do větší vesnice typu například Kvilda a ve "velkoměstě" typu Sušice nebo Klatovy byl třeba jenom jednou za život ........ nějáká Praha natož třeba Paříž, či New York to byl jiný Vesmír. Dnes tam můžete být za pár hodin.
Počet životních možností ve všem směrech narostl geometrickou řadou a lidská mysl na to není vždy připravena. To je jeden z velkých problémů dnešního člověka. Plus to o čem píše toora. člověk se v tom ztrácí, tápe. Potřebuje se chytit něčeho pevného. Proto sem taky možná chodíme diskutovat, i když to duchovní není pevné hmatatelně, tak asi většina z nás hledá čeho se chytit resp. se v utvrzuje v tom, čeho se už drží.

[Psychedelic]

Toora:
Jednoduše a výstižně

[Psychedelic]

Beppe:
Je to tak. Si říkám, že i zaměstnání, jak je to vlastně složité. Dříve byly řemesla, opakující se činnosti. Dnes jak se mění zaměstnání (a v jednom zaměstnání lidé), člověk se musí stále něco nového učit, měnit přístupy atd. Zaměstnání jsou často dynamické, složité, či je vše alespoň ve spěchu. Dříve se vyučil kovářem a jel v tom až do důchodu.

[samanka]

No tak po pravdě řečeno tohle vlákno mělo být, nebo byla myšlenka taková, že bude o léčení, léčitelství a přístupu k lidské individualitě při terapiích,
o "specifikách" problémů dnešní doby, nikoliv politická diskuze.

Všichni, kdo jste se tu zapojili jste vtipálci. Jedním dechem tvrdíte, že se, pokud se týká lidí, lidstva, jejich života, prožívání, vztahů, vlastně nikdy nic nezměnilo a hned zase, jaké velké změny se mezi námi lidmi dnešní doby dějí. Kdo ty změny nevidí, musí být pořádný slepýš.

Pokud se týká našich předků - ano i oni měli problémy, ale například odklon
od přírody, změny ve vztazích takového typu, jaké jsou nyní, tak to určitě neměli. A doba přináší spoustu novinek, se kterými se musíme poprat a to vyžaduje i nové postupy. Nikoliv do kvantity, ale kvality a individuálního přístupu. To ani dneska není samozřejmostí.

šamanka

[Beppe]

[Evik]

[okenko]

Jsme stejní?
Čteme. Píšeme. Hlasujeme.
Sledujeme zpravodajství.
Užíváme antikoncepci.
Hádáme se, zda existuje Bůh a nejdeme na hranici.
Dožíváme se vyššího věku.
To jsou novinky posledního století.

Takže dle mého nejsme plus minus stejní.