Slzy

[kamo]

Stává se vám, že při dálkovém působení se vám někdy spustí slzy?
Jak to vnímáte? Jako očistu za dotyčného, nebo jako natažení jeho problému na sebe a čištění v sobě, nebo jako jejich slzy úlevy?
Není to vždy.
Podělte se prosím.
.

[Evik]

Stávalo se mi to. Čistila jsem si něco svého. Určitě se tam promítlo nějaké společné téma.

[kamo]

To nevylučuji, děkuji za názor.

[HonzaD]

Zdravím!

U mě se při působení se neobjevují slzy, ale občas na začátku působení mě to tlačí k silnému zavírání očí, jako když zavřeš oči úplně na silu co to nejvíc jde až se u toho šklebíš. Jestli se tím něco čístí, podle mého názoru těžko říct. Já osobně tento pocit nemám.

HonzaD

[Roso]

U mně se to vnímání liší podle toho, zda s tím člověkem mám či nemám určitou citovou vazbu. S těma co mám citovou vazbu, tak v průběhu posílání energie/čištění se mně více objevují emoce či různé pocity. Někdy až hodně intenzivní. Je to ale dané také tím, že si tím zároveň řeším svoje věci. U ostatních je to pouze v úrovni energii. Někdy se objeví nějaký pocit pouze jako informace a když si to uvědomím, tak je to pryč.

RoSo

[kamo]

Jo, se zavřenýma očima to taky někdy pěkně cvičí, spíš ale jako by chtěly vyskočit z důlků.

Ta citová vazba by mohla hrát roli a přikláním se i k tomu, že si zároveň řeším svoje věci - i proto, že reiki je především prací na sobě samém.

Nehodnotím jestli je to dobře, nebo špatně, jen mě zajímají poznatky druhých.

[Evik]

[Evik]

Můžeš začít slzet, i když jsi ve stavu blaženosti.
I když máš pocit, že tě žádná emoce nezasáhla, tak určitě nějaká podvědomá informace ty slzy spustila. I jako ,,příjemci".

Tak jako déšť je očistný i slzy jsou očistné a nemusí to být zrovna slzy smutku, ale i štěstí a radosti. Těch bych si přála co nejvíc .

[kamo]

Občas se stane, že se lidem u mě na stole ty slzy spustí a oni se je snaží zadržet a se studem se omlouvají to a přitom je to úleva...stane se to i chlapům. Když to někdo neumí ze sebe pustit jinak, jde to očima. Oči se tím propláchnou, zrak pročistí a svět hned vypadá příjemněji. A tak jak píšeš Eviku - ne vždy jsou to slzy žalu a bolesti.

Zajímalo mě, jak to prožívají, nebo vidí, nebo co si o tom myslí ostatní.
A děkuji všem třem dosud zúčastněným. U ostatních chápu, že toto téma není tak atraktivní jako třeba světové strany, ačkoli právě tady by se taky daly sepsat celé elaboráty.
Anebo se to fakt stalo jenom mně.

[Roso]

V podstatě pravidelně prožívám v meditaci rovnovážný stav, kdy se směju a brečím zároveň. Při tom mi tečou slzy, řekl bych, že štěstí. Je to velmi nádherný pocit.
Někdy mně tento stav dostihne i normálním životě a to pak se musím ovládnout, jinak bych asi dostal svěrací kazajku.

RoSo

[polgara1]

Také se mi to stává. Ale již méně než dřív.
Umím se naciťovat a vidět do věcí a vzhledem k tomu, že bloky jsou víceméně velmi silně emocionálně nabité nezpracované věci - ať už z jakýchkoliv důvodů, tak pokud se tam působí energií, tak to může mít tento emocionální průběh.

Dříve se mi stávalo, že se ty věci přefiltrovávali přese mne a učila jsem se je nepřebírat. Aby to nešlo přese mě. Myslím si, že je to zbytečné, může to jít jiným příjemnějším způsobem.

Teď se mi také stává, že mi třeba tečou slzy, ale je to jiné. Jsou to jak píše Evička a Roso takové ty ze štěstí. Z toho když vidím, že se v rodě rozproudí láska. Když cítím jak přijde do zablokovaných míst energie a vše se začne harmonizovat a uvolňovat a nastupuje blaženost. Když cítím, jak se u těch klientů vše prosvětluje a nastupuje čistota.

Spoustu těch věcí běhá i pocitově, podvědomě.
Leckdy tento stav přichází i se zvyšujícím se soucítěním. Napojením se na emoce a na čistou radost z proudící lásky a energie a současně poznání že všichni jedno jsme, prožívání jednoty. A lze dosáhnout i stavu kdy čas a prostor jednou jsou.

[Narya]

Mě se to nestává. Občas snad dojetí, tetelivý pocit úlevy nebo radosti, či náhlá spontánní emoce, která zase postupně odplyne.

[Evik]

Právě jsem učinila poznatek, jak je důležité umět se vyplakat. Dovolit si vyplakat se. Máme na to svaté právo. Slzy jsou očistné a dokážou odplavit naše smutky. Tím, že plakat ,,nepřipustíme", smutek jen tak někam ,,odložíme". Jako do depozitáře.

Pláčem se skutečně otvírá naše srdce a my dostáváme šanci znovu k sobě pustit lásku.

Stala se mi zajímavá věc. Náhoda - která jak je nám známo neexistuje . .Právě jsem zažívala takové to období ,,mezi" ... ani tam - ani tady - smutek a beznaděj nejvyššího kalibru. Touha spálit za sebou všechny mosty. A do toho mi přišel mail :

[kamo]

[JANAA]

Díky za takové "narušitele".....