U jednoho článku s námětem sekt jsem našla tak výbornou
a vystihující definici guru - manipulátora, že jsem se s Vámi o ni musela podělit. Asi nebudu jediná, kdo se s něčím podobným v životě setkal.
Máme k tomu sklony i my? Snad neeeeeeeeeee.
šamanka
Psycholožka Isabelle Nazare-Aga uvádí ve stati Jak poznat manipulátora třicet znaků, podle nichž identifikuje osobnost s manipulativními rysy. Za manipulátora považuje takovou osobnost, která vyhovuje aspoň deseti znakům.
Je egocentrický. Přenáší zodpovědnost ze sebe na druhé. Navozuje u oběti pocit viny. Nesděluje jasně své požadavky, potřeby. Odpovídá většinou neurčitě. Mění své postoje podle situace a podle osoby, s níž právě komunikuje. Své potřeby zakrývá logickými důvody. Požaduje od druhých dokonalost, neměnnost názorů apod. Zpochybňuje kvality druhých, nenápadně druhé kritizuje a soudí, hovoří o nich s despektem. Rád komunikuje nepřímo. Přes třetí osobu, telefonicky, písemně apod. Zasívá nesvár, podněcuje podezíravost. Rozděluje, aby mohl lépe panovat. Často ze sebe dělá oběť, aby ho ostatní litovali. Nedbá na žádosti druhých, přičemž tvrdí pravý opak. Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb. Citově či jinak vydírá nebo vyhrožuje. Skrytě nebo otevřeně. Často mění téma uprostřed hovoru. Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám. Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se tak vyvolat dojem, že „má navrch“. Lže. Hlásá lež, aby se dozvěděl pravdu. Překrucuje a interpretuje výroky druhých. Závidí třeba i osobám velmi blízkým. Nesnáší kritiku. Dokáže popírat zcela zřejmá fakta. Nedbá na práva, potřeby a přání druhých. Často vydává pokyny a nutí druhé jednat na poslední chvíli. Jeho slovní projev zní logicky, avšak jeho postoje, činy nebo způsob života svědčí o pravém opaku. Dává dary, snaží se zalíbit, lichotí a nečekaně projevuje drobné úsluhy. V jeho přítomnosti se ostatní cítí nepříjemně a nesvobodně. Jde naprosto důsledně za svým cílem, ovšem na úkor druhých. Přiměje oběť k jednání, které by o vlastní vůli nejspíš nedopustila
Protože už mě v životě tohle několikrát potkalo (a někdy to bylo tak skryté nebo jsem to odhalila až dlouho po tom, kdy jsem se s tím člověkem rozloučila), tak si myslím, že jsou důležité tyhle věci:
- být sám sebou, ujasnit si co chci a nechci a jít si za tím,
- naučit se dělat si svoje hranice a nenechat si je posunovat nebo
překračovat,
- zpozornět, když se mezi dvěma lidmi děje něco, kde vám bliká
v hlavě červené světlo nebo intuice ukazuje - pozor! Něco tady
nehraje, v něčem se necítím dobře a třeba nevím proč.
- naučit se říkat staré známé NE.
Problém, jak schéma manipulace odhalit a zbavit se ho je ten, že
se často jedná o člověka do kterého jsme zamilovaní nebo si ho velmi
vážíme a obdivujeme. A důvěra: dáváme do věci svoji důvěru, bez důvěry těžko může vzniknout dobrý vztah. Takže dlouho důvěřujeme než začneme cítit malou nejistotu...Historie sekt je v tomto velkým poučením.
Dál: jak se v článku píše: manipulátor umí báječně pracovat
s našimi nejistotami, slabými stránkami, v milostném vztahu se ještě přidává manipulace s tématem energie sexuální, což je, jak všichni víme, energie velice silná a dokáže báječně zatemnit mozek a zdravé uvažování.
Takže bych řekla, že jediná cesta jak nepřitahovat manipulátory nebo je včas odhalit je pracovat na tématu vlastní hodnoty, sebepoznání a schopnosti nenechat si ubližovat, stanovení hranic a jejich obhájení.
V těch nejkrajnějších případech je těžké a bolavé si přiznat: byla (nebo jsem) za onuci, blba a nechala se vodit jako loutka, skočila jsem
na hloupou hru atd.
Nedá se na ni jinak připravit - manipulátor nikdy není tam kde ho čekáme
a dokáže překvapovat nápady, které by vás ani nenapadly.
Tam kde byste se s přítelem domluvily na věci A, on udělá B a ještě vám vysvětlí, že jste si to špatně vysvětlili, je to pro vaše dobro nebo nějaký podobný důvod a nakonec vás znejistí, jestli jste si všechno opravdu špatně nevysvětlili, jestli to opravdu není pro vaše dobro nebo špatně slyšíte, rozumíte, pamatujete si. Taky informace od jiných, kteří mají
v tomto směru s dotyčným zkušenost nemusí být žádná pomluva
a pomsta, jak se nám to může nejdřív jevit, ale třeba varování nebo jen
sdílení vlastní zkušenosti. To je třeba rozlišovat na základě vlastního
rozumu.
Alespoň taková je moje zkušenost a vždycky žasnu nad tolika formami, kterými se projevuje.
Každou chvíli mi někdo volá, píše nebo chytá na ulici abych si změnila tarif, vzala si půjčku, platila víc za pojištění a nevím co všechno. Ti agresivnější jsou schopni vám dát nepokrytě najevo, že jste naprostí idioti, když nechcete přijmout jejich nabídku atd. A kdo je rád za idiota? Někteří lidé se dívají pohrdavě na seniory, kteří dají neznámému člověku spoustu peněz nebo se nechají okrást. Ale vím (i od mých rodičů a vyprávění dalších lidí), jak je dokáží zruční manipulátoři zblbnout. Tam i radikální NE může být spíš teprve začátek hry nikoliv její konec.
Manipulace je pořádně těžká a náročná lekce, která se s oblibou opakuje...
Manipulace jsou hodně velké a široké téma. Někdy mi připadá, že je to docela dobrý řetězec - někdo manipuluje námi a my zas někým jiným. Oprostit se od manipulací znamená udělat velký kus práce na sobě.
Myslím, že manipulace byly, jsou a budou a často největší omyl je, že to dělají ONI... REsp. já sama jsem se hodně divila, že to nejsou jen ONI ale i JÁ na druhé straně
Zajímavé... a náročné téma. S manipulací se setkáváme denně, každý z nás. V různé formě – od té jednoduché a zřejmé – proti které se dá docela snadno bránit anebo být proti ní imunní, až po tu rafinovanou, skrytou,… Tak, jak píšeš...
Může být i to, že pokud člověk takovou nějakou skrytou nebo jinak rafinovanou manipulaci objeví, uvědomí si ji, může mu to něco dát. Něco ukázat. Takové jako to zrcadlo... Hmm...
Minimálně zpočátku mi může být příjemné, mohu to cítit jako pomoc v mých případných nesnázích, takového člověka mohu obdivovat pro jeho moudrost, zkušenosti, přehled, orientaci při řešení problémů, nezištnost... Pomáhá mi → a já ho prostě „žeru“... Možná až do okamžiku, kdy, jak píšeš, začne blikat to červené světýlko a začnu se ptát proč? Co se vlastně děje? Proč se to děje? Co mi to má ukázat? Má mi pomoct nebo mne využívá? Tedy, je to Anděl (říkejme mu, jak chceme), který mi přišel do cesty aby mi pomohl nebo opravdu jen člověk, který z nějakého důvodu potřebuje mne, moji závislost?
Vidím to tak, že pokud je to Anděl, který přišel, byl mi poslán do cesty pomoct, tak jak přišel tak zase sám odejde. V okamžiku, kdy já pochopím, prozřím, uvědomím si... Prostě se ztratí. Naše cesty se rozejdou, jeho pomoci už není potřeba. Pokud je to manipulátor, který mne chce využít, tak se mne drží dál jak osina v ... A tady musím odejít já. V klidu, s rozvahou, ale také s vnitřní pokorou, že jsem se něco dověděl... No, nějak se do toho zamotávám... Ale snad je to k pochopení.
Horší případ je, alespoň to tak vidím, pokud se do takového vlivu dostane někdo, kdo je mi blízký. A já mu nemohu pomoci, protože on nechce. Nevidí, neslyší, odmítá. Je to proto, že ještě nepochopil? Anebo je si toho vědom – ale z nějakého důvodu je s tím srozuměn... Trpí, protože chce trpět, potřebuje si to prožít... Nemůžu pomáhat někomu proti jeho vůli, i kdybych věděl, že má pomoc bude užitečná...
Anebo je to tak, že i tyto okolnosti – tak jak je vidím mají něco ukázat mně... A já mám pochopit... No... Někdy je to složité...
Pokud vám něco vadí na ostatních, pak je to vždycky taky vaše.
Pokud se mi něco na někom nelíbí, pak to mám i já v sobě. Jsem na stejné energetické karmické smyčce. Tudíž, pokud se mi nelíbí, že někdo se mnou manipuluje, pak je ve mě taky manipulace, i když zatím třeba jen ve skryté formě. Jsem prostě na té druhé půlce té dualitní polarity. Anebo manipuluji s ostatními taky, ale to už většinou nebereme jako manipulaci, protože to pro nás není manipulace, je to naučené z domova - přece já nemanipuluju, to oni ti druzí... - většinou je to program z rodu, je to to, co si máme v tomto životě vyřešit. A řešit se to dá velice jednoduše.
Samanko, ty tu manipuluješ každou chvíli, i když už ne tak intenzivně jako dřív.
Měla by vám pomoci ta větička nahoře i tady ta - Pokud mi něco vadí na ostatních, pak je to vždycky taky moje.
toora: no promiň, že jsem si dovolila opakovat tvoje moudra.
Nakonec opakování matka moudrosti.
Snad mi to odpustíš.
šamanka
O to vůbec neběží, Šamanko.
Jen jsem to dala do odkazu, aby to bylo pospolu, kdyby to třeba někdo chtěl najít, nebo pro novější, co tu zřejmě nepročítají věci rok a víc starý.
Já jsem přesvědčená, že je to vždycky jenom o nás..
Jestliže pozorujeme jisté jevy, jsme schopni je posoudit a mluvit o nich.
To, že chápeme proč se co děje ale ještě neznamená, že bychom měli dělat, že všechno jen v tom nejlepším pořádku a nechat si sobě, nebo někomu jinému kálet na hlavu.
Je třeba rozlišit, co je konstatováním faktu (event. jeho pochopením a nepochopením z hlediska kauzality určitého děje) a rozjímání o možnosti jeho nápravy, a jakýmsi netečným přihlížením různým nepravostem.
Nebo jenom na základě pochopení toho, že vše je jen o Tobě se ti začne náramně líbit to, že Ti někdo drtí tvoji bosou nohu kanadou? To zřejmě ne.
Light: s tím nesouhlaím. Snaha na všechno našroubovat jednu univerzální teorii nesedí. Proč se něco děje a co se na té situaci máš naučit může mít spoustu příčin.
Pokud vám něco vadí na ostatních, pak je to vždycky taky vaše.
toora napsal:
[Nějak nerozumím na co Leight reaguje, kde je nějaký kontext sdělení?
Ty chceš být Leighte manipulován a líbí se ti to
Pro mě je tam kontext zřejmý. Lightworker prostě toto téma rozvádí a snaží se vysvětlit, že manipulace ze strany druhých může být velice účinným nástrojem našeho vlastního sebepoznání a vývoje. Jinými slovy, nezaměřuje se pouze na negativní stránku věci, ale naznačuje nám, jak takové situace konstruktivně využít .
toora napsal:
[JESTLIŽE SE VÁM NELÍBÍ, ŽE VÁS NĚKDO CHCE ZABÍT, JSTE VRAH!
Demagogie jak vyšitá, nebo spíš totální zblbnutí z duchovna.
P.S.
Samozřejmě, jestliže se někomu líbí být manipulován je to čistě jeho věc a právo se manipulovat nechat.
Žádná demagogie, ani zblbnutí. Já Lightovo sdělení chápu úplně jinak:
Jestliže žijeme v Lásce, tak nám nic nevadí, protože jsme schopni vidět věci v širokém kontextu, v souvislostech, víme a s pokorou přijímáme, že vše se děje z nějakého důvodu, který třeba nejsme vůbec schopni dohlédnout. Víme, že každé jednání, které není v souladu s Láskou, je takové jen proto, že člověk jedná z nevědomosti.
To neznamená, že takové jednání dovolíme. Je to otázka schopnosti rozlišovat, která pramení z bdělé pozornosti. Ale to, že je nedovolíme, neznamená, že je nepřijímáme. Bereme to jako lekci, kterou se má ten druhý i my sami naučit, případně jako zkoušku, jak obstojíme, jestli se dokážeme směle postavit za to, čemu věříme, že je správné nebo jestli zbaběle couvneme. Anebo jestli budeme jen netečně přihlížet nepravostem, s tím, že nás se to přece "netýká". Žít v Lásce znamená mít hluboké soucítění, a zároveň smysl pro Řád a spravedlnost.
Jinak, samozřejmě, dokud nejsme plně osvícení, tak jsme manipulátoři všichni, každý z nás bez výjimky. Někdo víc, někdo míň, vědomě či nevědomě.
Čím je naše bdělá pozornost ostřejší a naše Láska čistější, tím pravdivějšími se stáváme. To je ovoce meditace. Proto tady stále dokola opakuji, že meditaci nic nenahradí.
Evik napsal:
Já jsem přesvědčená, že je to vždycky jenom o nás..
Ano Evi,
je to vždycky jenom o nás. V případě, že jsme dospěli k Poznání, že všichni jsme Jedním, a že ti "druzí", jakož i všechno ostatní kolem nás, jsou vlastně projekcemi nás samých.
Takže je to vlastně otázka úrovně vědomí, z níž hovoříme. Žít v Lásce neznamená, že nevidíme zlo ve světě. Na úrovni Jednoty se vše rozplývá v Lásce, ve světě duality je zlo ale naprosto reálné. Říká se, že osvícený člověk vidí celé stvoření jako vzájemnou souhru vesmírných sil, nikoli v kategoriích dobra a zla. Domnívám se ale, že jde jen o způsob interpretace, věřím, že i osvícený člověk je schopen vidět dobro a zlo, jen tomu tak neříká, a to proto, že zlo má ve světě svoji nezastupitelnou úlohu, takže to, co běžně chápeme jako zlo, je v tomto světle relativní. Řekl bych, že když se řekne "zlo", tak že člověk má běžně tendenci chápat to jen jako něco negativního a neuvědomovat si i jeho roli ve vývoji člověka. To, že i úlohou zla je nakonec dovést člověka k Lásce.
Osvícený člověk tedy vidí celé Stvoření očima Lásky, s hlubokým porozuměním, z něhož pramení soucítění. Rozumí skryté bolesti psychopata, pohlíží na něj s Láskou, protože ví, že je zmítán nevědomostí, to ale neznamená, že mu dovolí se sebou nebo s druhými manipulovat nebo dokonce vraždit, ale udělá to, co je jeho v možnostech, aby tomu zamezil.
Minulý týden jsme šli s Lenkou za bílého dne po ulici v Kapském městě, když v tom nás začal ohrožovat nožem černý loupežník. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se naštval dost na to, abych ho praštil a mrštil s ním o zem, musím, ale říct, že jsem k němu necítil žádnou zášť, i když jsem mu i vynadal. Měl jsem ale trochu strach, takže už z toho je jasné, že k osvícení mám ještě hodně daleko. Soucítil jsem s ním ale, a kdyby mě oslovil slušně, bez výhružek, že mě zabije, když mu nedám pořádnou bankovku, poté, co jsem mu dal hrst drobných, tak jsem mu třeba i nějakou menší dal.
Zároveň je ale naprosto v pořádku pojmenovat věci pravými jmény, tak, jak je běžně vnímáme na úrovni Duality, i když je dokážeme vidět i z pohledu Jednoty. Tady se plně ztotožňují s tím, co říkal veliký mystik J. Krishnamurti:
"Proniknutí do této struktury a její pochopení je meditací. Potom uvidíte tento svět nikoli jako iluzi, nýbrž jako strašlivou realitu, kterou si člověk, ve vztahu ke svým souputníkům, vytvořil. Toto je potřeba pochopit, nikoli vaše teorie Védanty, s jejími rituály a všemi těmi parafernáliemi organizovaného náboženství.
Jestlže je člověk svobodný, bez jakékoliv motivace strachu, závisti nebo zármutku, teprve potom, je mysl přirozeně míruplná a klidná. Potom dokáže vidět pravdu nejen v každodenním životě od okamžiku k okamžiku, ale jít i za veškeré vnímání; a proto splyne v jedno pozorovaný a pozorovatel a dualita zanikne.
Ale za tím vším, a mimo veškerý tento zápas, tuto marnivost a zoufalství, existuje - a toto není teorie - proud, který nemá začátku ani konce; nezměrný pohyb, jenž mysl nikdy nedokáže uchopit."
Tak jsem se k tomu postavil dost ze široka, ale cítím, že to celé spolu souvisí, tak to snad nevadí .
Uvažovat ve smyslu „já“ versus „Osvícený“ je značná překážka, však on ten Mistr neříká nedarmo „není žádného rozdílu mezi námi...“, vím ale, že si občas nemůžeme pomoct a....
A přece tedy...je tu ten diametrální a hmatatelný rozdíl ve vnímání.
Domnívat se ale, že v psychosomatickém aparátu Osvobozeného nevznikne strach, či jiná podobná emoce je nepochopením. Tělo a mysl funguje dál ve své kauzalitě, jen tu není to ztotožnění, tedy neprobíhá to jako u běžného člověka v horizontální rovině, pouze k tomu dochází v té rovině vertikální – uděje se to-je to pouze zaznamenáno-opuštěno, říká se tomu "operativní mysl", na rozdíl od té naší běžné tzv. „přemítavé“. Tak to jen aby se třebas někdo mylně nedomníval, že Osvíceného tělo a mysl reaguje nějak roboticky, tj. bez emocí.
Ale ať Mirku vnímáš cokoli jakkoli, jsem moc ráda, že se Vám nic nestalo.
Ke konceptu výše.
To, že existuje princip rezonance a že funguje, o tom tady snad asi nikdo nepochybuje.
Jde o demagogické pojímání a překrucování tohoto zákona, právě tak, jak to píše Leight.
Použít slov „jestliže ti něco vadí“ je právě oním nesmyslem. Jestli se mi něco líbí, nebo nelíbí je právě to, co vytváří můj permanentní výběr, tedy věcí naprosto praktického rozlišení, který dělá každý z nás, aniž by nad tím příliš filozofoval. Neustále volíme to, co se nám líbí, resp. to, co nám "nevadí", a ne naopak. A tak ani rozlišení ve smyslu vadí-nevadí ještě není nutně emotivním hnutím.
Pro názornost - ještě k tomu co nás potkává a nepotkává, tam skutečně jde o to, vidět, co mi to říká, ale neznamená to, že nebudu jednat. Jestliže se mi nelíbí, že Pepa krade sousedovi jablka a s Pepou si to půjdu vyříkat (nejsem nevšímavý a netečný), ještě neznamená, že jsem taky zloděj. V tomhle pojetí je to celý právě Leightem převráceno na hlavu.
A o tom jsem v mém příspěvku taky napsala.
Citace:
jsme manipulátoři všichni, každý z nás bez výjimky. Někdo víc, někdo míň, vědomě či nevědomě.
Ano. Celý je to o tom, vidět to co je, takový, jaký to je. Jenže...pojmenovat to tím správným jménem ale nelze, dokud nepočneme do hloubky zkoumat vlastní doopravdické pohnutky, to samo je meditací, ale to si musí každý vyzkoušet sám. A kam až to člověka dovede, to je taky nesdělitelné.
Citace:
Ale to, že je nedovolíme, neznamená, že je nepřijímám
Ano Mirku, přesně o tom píšu.
Citace:
Domnívám se ale, že jde jen o způsob interpretace, věřím, že i osvícený člověk je schopen vidět dobro.
Jj, záleží jen na interpretaci. Probuzený nekategorizuje (nehodnotí) ale vidí, jaké věci jsou, to znamená, jen si je plně vědom následků, jinými slovy -ví co kam vede a čím se co způsobuje, ale rozdělení na něco dobrého a zlého už možné není. Na to ale nemusí být člověk Osvíceným, aby tohle vpravdě nazřel.
Citace:
nezměrný pohyb, jenž mysl nikdy nedokáže uchopit."
Může se mu jen pokoušet naslouchat, resp. tichnout, aby Jím mohla být nakonec zcela "pohlcena".
P.S.
Jinak samozřejmě, nástrojem našeho poznání může být ledascos, a to, na co jsme tzv. reagentní je prostředkem, na který takhle lze lépe vidět.
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7Další
Strana 1 z 7
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
