O vztazích

[Bara]

Přátelé,

studuji psychologii a zajímal by mě váš názor, za který předem děkuji.
Domníváte se, že je pravdivé - pokud někoho neustále kritizuju, komentuju jeho styl práce a života, vyzdvihuju jeho nezdary a chyby, je pravděpodobné, že tím vším nadávám vlastně sama sobě, řeším si vlastní komplexy a toho dotyčného jsem si jen vybrala jako snadný terč?
Děkuji.
Popřípadě, lze si v této situaci pomoci s reiki? Co posilovat?
Mějte se hezky.
B.

[samanka]

[Evik]

[samanka]

Ano, souhlasím.
První krok odstranit bloky, druhý posilovat sebedůvěrů a sebevědomí.
Protože pokud uvnitř ten pocit sebedůvěry není skutečný a postavený
na nějakém základě, tak je to jen maska nebo póza, která se snadno
nabourá každým malým neúspěchem...
Myslím, že tohle vždycky byla slabina a nebezpečí přílišného
vyznávání systému pozitivního myšlení za každou cenu.

šamanka
PS: pěkný příspěvek a vím, že z Tvé úspěšné praxe

[harmonik]

O vztazích.....

No já to mám s mým bratrem už tak, že když se s ním setkám- nejčastěji na neutrální půdě- u vlastní mámy- tak do pěti minut od setkání vypění. Jeho nastartovává už moje přítomnost, ani nepromluvím. No zřejmě nějaký blok. Kdysi to "bouchalo" po třech dnech - ano, taková zkrátka energie, energetická výměna tam byla.
Řekneš si - dvojčata, ze "stejné kolíbky", ale po dvacetiletém odloučení, kdy jeden bydlí ve středních Čechách a druhý na východě republiky, je všechno diametrálně jinak. / A pak se domluv Pražák s Ostravákem nebo jihomoravákem. ./
Jó reiki, to je dle něj něco jak hříšná magie a pomalu při zmínce nebo ukázce, co reiki umí, chová se jak čertisko pokropené svěcenou vodou.
A ty rozpory gradují v maličkostech i zásadních věcech. On- dej to auto do servisu- já si auto poladím sám, on staví přístavek tak, že nakoupí střechu, která mu bude hóódně dní někde překážet, ostatní začínají základy....
Může se člověk například opravdu tak diametrálně změnit, změnou bydliště, vlivem okolí, lidí, situací....třebas za dvacet let? Téměř k nepoznání?
Nevadilo by to, kdyby si žil každý po svém, dle své vlastní vůle- ale co když takovýto lidé každý s jiným náhledem na věc musí spolupracovat, například opečovávat dědictví?
A teď .....webíku....raď.

Jó vztahy...... přátele si vybíráš, ale nejbližší příbuzné jsi "vyfasoval".


Reiki, druhá čakra vztahová- dá se působit... ale ale...

Pěkné dny a všechny zdravím, Harmonik.

[samanka]

A co když ho právě zase rozčilují tvoje změny?
Jak vidět, že tebe jeho způsob života taky nenechává chladným.
Je to o tvém úhlu pohledu a toleranci k jeho pohledu na svět.
Jedině ten můžeš změnit a zkusit se zeptat co a proč tě u něj
oslovuje. Např. to s autem. Proč by to měl dělat jako ty?
Co tě na tom dráždí?
Až si to srovnáš u sebe, třeba se ta energie mezi vámi zmírní...
A pokud reiki a další metody nemusí, proč s ním o nich mluvit
nebo proč po něm chtít, aby se o nich nevyjadřoval s despektem,
když je to jeho názor. Je těžké připustit a tolerovat, že to má někdo
jinak a uvnitř s tím být smířený, zvlášť když nám na něm záleží.
Mnozí s tím máme své bohaté zkušenosti ve vlastních rodinách.
Někteří si najdou cestu k věcem mezi nebem a zemi postupně
a vlastním způsobem a jiní zůstanou celoživotní pragmatici.
Mají na to všichni právo. Ty jsi asi pro něj - z jeho pohledu - taky
divný. Možná si o tom můžete někdy promluvit.
Nebo na tu dálku, opatrně si o věcech pomaloučku, opatrně
napsat. V naší rodině, kde jsme nebyli na diskuzi o spoustě věcí
zvyklí vůbec zvyklí, se nám to osvědčilo. Promluvit si a psát si
mailíky.

šamanka

[samanka]

Uvedu imaginární příklad:

Teta Květa má problémy se žlučníkem a žaludkem. Běhá po vyšetřeních, bere hromady prášků a neuznává nic jiného než jen farmaceutickou případně
chirurgickou léčbu. Je to osoba vzteklá, rozhádaná s půlkou rodiny, Vaška má
ráda.

Vašek ji má taky rád, tak jí chce pomoct, snaží se poradit různé alternativní možnosti, terapie, bylinky, rady. Je několikrát jasně a stručně odmítnut.

Je naštvaný, smutný, zklamaný, nešťastný? Na tetu, že neposlouchá, nenechá si poradit a pomoct? Zbytečně, nepůjde to, ani kdyby se na hlavu postavil. Jsou tací záchranáři, co se snaží odmítnutí obejít zákeřnými způsoby, ale to je jiné téma.

Podstata věci je, proč a jaké emoce tato situace ve mě vzbuzuje.
Proč chci dávat rady a pomáhat:
- ráda pomáhám, chci zachraňovat, udělat dojem, podělit se o vědomosti,
ukázat, co umím, pochlubit se kam jsem to dotáhl, mít převahu, chlubit se,... doplnit je možno cokoliv.
Co ve mě vzbudí odmítnutí:
- být odmítán, podceňován, nepřijatý, nepochopený, zhrzený, raněný
ve svých různých citech,...

Většinou se nezlobíme na sebe (kromě: "proč jsem se nepoučil a zase
udělal stejnou chybu"), ale na ty druhé, proč se nechovají tak, jak chceme, očekáváme nebo si myslím, že by se měli chovat. Ale když se vrátíme
zpátky k vlastním pocitům, zjistíme, že nám ta situace vadí, protože je to jen a jen o nás. Většinou jsou nám dobře známé z dřívějších zkušeností nebo
nám brnkají na staré bolístky.

Když to převedu na dříve jmenované sebevědomí:
Teta mě odmítla s tím, že na žádné šarlatánské metody a čáry - máry nevěří.
Co se děje?
Nevěří nejen metodám, ale i mě (mým schopnostem, znalostem,...).
Nejsem pro ni v tomto oboru dost dobrý atd.
Moje sebevědomí se odvíjí od hodnocení druhých (tady tety).
Prostě a jednoduše z toho vyplývá:
- musím se učit, že hodnota moje a mých schopností se neodvíjí od hodnocení
druhých,
- musím se učit toleranci k názorům, rozhodnutím a životu jiných,
- musím se učit, že jsou věci, které nepůjdou podle mě i kdyby to bylo
s tím nejlepším úmyslem a nejlepší řešení pro druhého,
- jsou věci, které mají svůj čas, na který musíme počkat,
- jsou věci, které prostě nepůjdou nikdy!

šamanka

[harmonik]

Ahoj , Šamankovic, díky za odpovědi. Docela jsi to rozebrala po psychologické stránce. Jsi psychologem?
Každý se v tomto životě s něčím /někým/ setkáme a musíme se pokusit řešit všelijaké situace, mnohdy i ty zapeklité.
Ono řekneš si, ať si žije každý po svém, ale do důsledku vzato ten jejich způsob ovlivní / i třeba oklikou/ i tebe, i když žiješ například na druhé straně republiky.
Stále platí, co zaseješ, to sklidíš.......
Příhoda s autem: já jsem si koupil náhradní díly, vyměnil s mými asistenty dětmi drážkové řemeny, olej, filtr apod. dalšího za cca 2000,-. Bratr něco podobného strčil do servisu a platil osmičku. A glosoval to: " já mám taky mechaniky pomocníky. Sedli jsme si do pohodlné pohovky a dali si džus." Džus za osm tisíc.
No a přidanou hodnotou mých dětí je, že ví, co je gola sada, nástrčák apod., zručnost. Dokonce mě překvapily, když samy vymontovaly zadní sedačku a vyměnily sekající se zadní bezpečnostní pás dřív než jsem dokončil rozhovor se sousedem. Inu měly natrénované z nedávné výměny zadních dveří.
Zmiňuju se proto na osvětlenou, že nechápu tu bratrovu proměnu takového uvažování a myšlení, protože jsme vyrostli z takřka skromných poměrů a každá koruna se musela několikrát otočit než se pustila do světa.
A tak ze stejné startovní čáry časem, příklad za dvacet let zjistíš, že je mi možná záviděna garáž, zahrada.....ale je to jen o prioritách, zda chci vlastní vypěstované nestříkané na slunku dozrálé jahody apod. nebo je pořídím ze supermarketu.
No a časem se rozdíl v uvažování prohlubuje a pak vznikají ty problémy v komunikaci. No nedomluvíš se.
Ale to neva, i Jakub sklář v seriálu měl problémy s dětmi, kdy dokonce jeden synek byl komunista a druhý zase sympatizoval s fašisty.... a oba měli stejnou výchovu.
Díky za fórum a odborné rady a lidičky tady !!!!!
Krásné dny !!!!!
Harmonik, .

[Zbultran]

Ahoj Harmoniku,

mě to nedá a musím reagovat. Všichni tu vidíme tvýma očima jen malou část reality. Takže pár bodů:

1. To že jste vyrůstali ve stejných podmínkách neznamená, že jste oba šikovní. Brácha možná není tak šikovný jako ty.

2. Možná teď máte každý jiné přijmy a tedy i jiné nahlížení na hodnotu peněz.

3. Možná máte jiné auto a jiným způsobem se dá "poštelovat" (např. bez speciálního bytu nesundáš ani kryt z motoru)

Apod.

Jo, četl jsem knižku, děj se odehrával v Itálii a tam otec sám rozhodl, že jeden syn půjde ke komunistům a druhý k fašistům. Hlavní ale pro ně byla krev (rodina) a když se dostal jeden do úzkých druhý mu pomohl a naopak .....

[samanka]

ahoj harmoniku,
jsem psycholog amatér, je to takový můj koníček.

Psal jsi, že tě (například situace s opravou auta) ovlivňuje.
Pořád tu visí ve vzduchu otázka JAK a PROČ?
Ty si rád opravuješ auta, jsi na to šikovný, rád šetříš peníze a učíš to i své děti.
Tvůj bratr to neumí nebo nechce dělat a raději zaplatí (připomínám za jeho vydělané peníze, které si nakonec může utratit tak, jak on chce) drahou opravu.
Jak už tady píše Zbultran, tak těch důvodů může být spousta.
Ale pro tebe je to nejdůležitější dobrat se odpovědi, co ti na téhle situaci
vadí? Může ti objasnit velmi mnoho, co se mezi vámi dvěma děje podprahově,
co je za touto situací doopravdy. Toužíš po bratrově ocenění?
Co máte mezi sebou z dětství nevyřešeného? Soutěžíte spolu?
Měli jste už jako děti rovnoprávný vztah? Mezi sebou, od rodičů, ve škole,
děvčata, sport...?
Jaké emoce v tobě vzbuzuje to, že se nechová tak, jak bys ty chtěl nebo si představoval?
A je špatně, když jste se třeba dopracovali každý k jinému životnímu stylu,
k jiným prioritám?

Asi to jako dvojče vnímáš víc intenzivnější, já mám dva sourozence, takže se
s tímto tématem taky mám možnost konfrontovat.

šamanka

[Beppe]

Harmonik: To co ostatní psali dlouze a pěkně to rozebrali, trochu zkrátím. Vypadá to, že máš problém tolerovat, že je bratr jiný než ty. Přijmout to, respektovat to. Tobě například vadí že si nechává opravovat auto draze a radši se válí, než by ušetřil, ale to je přeci naprosto jeho věc ! Proč mu chceš mluvit do toho jaký má nebo nemá být ? Spíš k němu přistupuješ z pozice káravého rodiče k dítěti, než jako k rovnocenému a navíc dospělému sourozenci.

[Beppe]

Ještě doplním:

O Tvém vztahu s bratrem víme jenom střípky, tak to ber prosím s rezervou a jen jako náměty k zamyšlení, které snadno můžou mířit mimo, ale z toho co jsi napsal mi připadá, jestli není za tou jeho vzteklostí vůči Tobě právě to, že mu (neúmyslně) připomínáš, že on je ten méně šikovný (neopraví auto), méně praktický (začíná stavět od střechy) a u něj to možná otvírá různé mindráky. On se to v odloučení naučil řešit tak jak je to pro něj příjemnější - to co se mu nedaří si radši zaplatí, než by to dělal sám a pak přijde jeho šikovnější brácha a tím, že se diví drahé opravě mu připomíná jeho nedostatky. Má třeba pocit, že ty jsi ten úspěšnější (minimálně ve zručnosti) a má z toho mindrák, který se tímto dostává na povrch. Proto reaguje alergicky a útočně. Možná by bylo lepší mu co nejméně mluvit do jeho života a naopak ho třeba za něco pochválit, že to udělal dobře. Nedivil bych se, kdyby pak nastalo zlepšení ve Vašich vztazích.

[harmonik]

Ahoj Zbultrane, jistě, uvádím jen zlomek, jen pro nákres pár informací. Není účelem zde kritizovat, srovnávat- vždyť cestiček na životní pouti je přehršel.
Je tu téma komunikace, já se jen pozastavuju nad tím,co se odehrává za protiklad v mém případě, životě.
Svého bratra si vážím, i když musím narovinu říct, že se všemi jeho postupy a nápady nesouhlasím a nesdílím rovnaké životní hodnoty.

Na dovysvětlenou:
Ad 1/ Vyrůstali jsme ve stejných podmínkách, nedá se říct, že by někdo byl šikovnější.

Ad 2/ Máme podobné příjmy, nahlížení na hodnotu peněz- nemohu posoudit.

Ad 3/ Máme jiné auto stejné značky. Jde o princip přístupu k věci. Já si třebas vyměňuju zimní a letní pneu sám / i když nechávám po cca 10 tisíci km převážit/, bratr zacáluje dvakrát do roka cca 700,-. I proto já pořídil na splátky garáž narozdíl od něj, půjčili jsme si i na zahradu, jahody máme své a nemusíme jahody z obchodu, které si dopřávají......

Podstatou je nedorozumnění a neshody, které se přenášejí dál v rodinné komunikaci.
Zkrátka, i když nám tikají stejnak biologické hodiny, stejně jsme začínali šedivět, stejně v rozmezí roku a půl v cca 36 letech nám vypadl zub na stejném, ale zrcadlově obráceném místě, ve stejnou dobu v pokročilejším věku se začínají objevovat bílé řasy, ale zas zrcadlově.... - jinak jsme asik každý zrcadlově chytrý nebo blbý

...

Krásný článek o komunikaci je v Meduňce / supr časopis/. I ta nevědomá funguje. Kluk si zlomil ruku, mně i po 35 letech začal ve špitále bolet slepák, když jsme skončili ve stejné nemocnici. A u vyřizování pojistky jsem navštívil dům plný advokátů a pojišťovatelů- to vám byl fičák- energetický..... to byla slůvka- trvalá invalidita a cifry, úmrtí a zas cifry.... celej den jsem z toho byl špatný. A pak že slovo nemá energii. My víme, že má!!!!

Přeju vám všem jen krásnou komunikaci ve shodě - ať máte taky plnou bohatou úrodu jak zažívám já, / to je krása, když kopneš do země a vykoukne 5 velikánských brambor, sušička taky nádherně voní po jablíčkách....no a hospodáři shánějí sudy na kvas /. Taky závdaveček leckdy k dobré komunikaci. .
P.S. - ať na té zahrádce, té skutečné i té někde uvnitř z Vás, máte i rozkvetlou růžičku pro rozmilou dušičku.....

Chce se mi veršovat, na čase přestat. Kdo vymyslel toto téma, má u mě bonus. No nejbližší třebas tak nebodují, ale před několika dny jsem potkal takovou babičku, paní s kouzelným úsměvem. Fakt jak z pohádky. A povídala, jak mě po dlouhé době vidí, že naše jenom minutí se na chodníku ji velice těší....a jak si to šinu v tempu do kopce na kole ze zahrádky, ůplně neznámý chlapík povídá : " No dobře ti to šlape v tom hicu ..." Co mu budu povídat, že jsem se ještě neodpojil ze zahrádkování a energie reiki mě popohání .
Zdar, Harmonik .

[harmonik]

Ahoj Šamankovic, zdarec Beppe. Vidno že jste skuteční odborníci. Takřka jste asik uhodili hřebíček na hlavičku. Nesoulad v náhledu na způsob myšlení či hospodaření či řešení jistých situací druhého nadzvedává a poněkud nastartovává. Vygradováno i v neverbální podobě. Zřejmě nic nového pod sluncem, kdysi někdo pojmenoval danou situejšn " dva kohouti na jednom smetišti".....

Nic by nebylo na tom, kdyby si každý žil po svém. Ale je tu průsečík v dědictví po prarodičích - mimo jiné lesa a staré usedlosti. Půl na půl. Kámen úrazu. Tak příklad: dříví z lesa místo aby vytahoval tyče, nakrátil to na špalky, metrové. Vždyť tyč můžeš táhnout po zemi jedním koncem, ale kolik vezmeš špalků? Dva? Z uprostřed lesa?
Auto, které mu den předtím posloužilo a odvezlo ho od vlaku, druhý den dostalo zákaz parkovat ve stodole / kde parkovalo předtím/, protože si usmyslel rovnat polínka. No co má větší hodnotu? Když opravuju plot, tak mám nad sebou Damoklovo rozhodnutí, že když se mu to nebude líbit, tak to zbourá....Nic by nebylo na tom, kdyby se jeho rozhodnutí nepřenášely na druhé osoby.
Já si vážím předků a toho, co po nich zbylo. Měli těžký život a tak tak uživili rodinu. Museli se otáčet a hospodařit, aby to mělo tzv. hlavu a patu. A bratr jen poznamená: plahočili se, ale žádný z nich stejně nezbohatl. Takže si může hospodařit taky jak chce, bez koncepčnosti, že to vyjde nastejno.
Tolik jenom k dokolorování situace.

Mnoho úspěchů a děkuji za reakce, no máte pravdu, že to nehrotit a nějak to dokomunikovat do zdárných mezí a mantinelů.

Harmonik, .

[samanka]

A proto jste zdědily tu usedlost, abyste se naučili pohodovému spolužití, vzájemné komunikaci a toleranci, když jste se od sebe tak vzdálili, jak obrazně, tak prakticky. Jinak byste se, díky vzdálenosti, kam jste se rozstěhovali, potkali možná jednou do roka na Vánoce, což by nic moc nevyřešilo. Existence
má velký smysl pro humor

šamanka
PS: držím palce!!! Chce to čas a trpělivost