Ano, může být, ale také nemusí, záleží na člověku a na situaci.
Například dobrý zdravotník má soucit se pacientem, který trpí bolestí, ale neprožívá negativní emoce (možná tak zpočátku, po nástupu do takovéhoto zaměstnání), protože kdyby tomu tak bylo, tak by ho po půl roce by ho odvezli na psychiatrii.
nevím, jestli i dobrý zdravotník s pacientem soucítí... Podle mě spíš dělá jen svoji práci... Na bolavé koleno předepíše mast a po odchodu pacienta z ordinace žije svůj život aniž by se snažil být mu dál nápomocen...
toora napsal:
Soucítění emocí není, alespoň ne v tom smyslu, ve kterém emoce běžně prožíváme, protože ten okamžik sjednocení není totéž jako ztotožnění.
jasně... sou-cítění jako láskyplný přístup plný něžného humoru a dokonalé empatie...
sou-cit jako láskyplné vědomí jednoty
toora napsal:
dominika napsal:
Chtít být někomu nápomocen je egoisticky čin.
Proč zmiňuješ chtění Dominiko? Kvůli tomu, co zde nabízí Lightwoker?
O CHTĚNÍ být někomu nápomocen tady mluvíš jen ty, já jsem o nějakém chtění nic nepsala.
ne,LW mě nenapadl, ale určité chtění jsem vnímala ve Tvých následujících slovech ... píšeš: "...Vidíš někoho trpět a ta jeho bolest tebou projde, a prostě sama v tu chvíli cítíš, jak ten člověk trpí, i když my se zrovna v tu máme jako v bavlnce a nic se nám neděje. Jsme tomu člověku také nápomocni jak je to možné, ale už tam není žádné litování, tj. lítost nad ním a jeho osudem. "
být někomu nápomocen, jak je to je možné....
Trpících lidí je právě teď mnoho... Všem nelze být nápomocen.
Vidět někoho konkrétního trpět.... Cítit jeho utrpení a snaha být mu nápomocen... byť bez pocitu lítosti nad jeho osudem?
Soucit pro nás znamená, že jsme tak dospělí, jak jsme a současně přitom udržujeme dětské kvality. Jak jsem se již zmiňoval, je v buddhistickém učení symbolem soucitu měsíc, který září na obloze, zatímco jeho obraz se odráží ve stech číších s vodou. Měsíc nepožaduje: "Když se mi otevřeš, tak ti projevím svou přízeň a budu na tebe zářit." Měsíc pouze září. Věc není v tom, že chceme někomu prospívat, nebo se ho snažíme učinit šťastným. Nejsou zde žádní posluchači, žádné "já" nebo "oni". Je to věc otevřeného daru, úplné velkorysosti bez relativních pojmů, jako je dávání a přijímání. To je základní otevřenost soucitu: otevřenost bez požadavků. Prostě buďme to, co jsme, buďme pány situace. Jestliže prostě "jsme", pak život plyne kolem a skrze nás. To nás vede k práci a komunikaci s ostatními, což ovšem vyžaduje značnou vřelost a otevřenost. Když si můžeme dovolit být tím, čím jsme, pak nepotřebujeme žádné "pojištění" v podobě snahy být dobrým, zbožným a soucitným člověkem.
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/laska-a-soucit-chogyam-trungpa/
Asi bych měla upřesnit tohle "vidíš..." a "býti nápomocen". Takže na vysvětlenou, býti nápomocen jsem měla na mysli když jsi něčeho přímým svědkem. Jako například jsi u toho, když někdo zkolabuje, no tak nebudu jen stát a koukat, a aspoň zvolám záchranku, to, čeho jsem v tu chvíli schopná. Určitě se nebudu pouštět do nějakých záchranářských kamikadze-akcí, když nevím, co tomu přesně člověku je, ale můžu u něj zůstat a pokud je při vědomí, tak ho alespoň slovem uklidňovat, utěšovat.
Citace:
Cítit jeho utrpení a snaha být mu nápomocen... byť bez pocitu lítosti nad jeho osudem?
Ano, akorát ta snaha není úplně vystihujícím pojmem, protože stejně každý uděláme v tu chvíli to, čeho jsme schopni, a čím méně nás ovládne strach, emoce, tím lépe.
Soucit pro nás znamená, že jsme tak dospělí, jak jsme a současně přitom udržujeme dětské kvality. Jak jsem se již zmiňoval, je v buddhistickém učení symbolem soucitu měsíc, který září na obloze, zatímco jeho obraz se odráží ve stech číších s vodou. Měsíc nepožaduje: "Když se mi otevřeš, tak ti projevím svou přízeň a budu na tebe zářit." Měsíc pouze září. Věc není v tom, že chceme někomu prospívat, nebo se ho snažíme učinit šťastným. Nejsou zde žádní posluchači, žádné "já" nebo "oni". Je to věc otevřeného daru, úplné velkorysosti bez relativních pojmů, jako je dávání a přijímání. To je základní otevřenost soucitu: otevřenost bez požadavků. Prostě buďme to, co jsme, buďme pány situace. Jestliže prostě "jsme", pak život plyne kolem a skrze nás. To nás vede k práci a komunikaci s ostatními, což ovšem vyžaduje značnou vřelost a otevřenost. Když si můžeme dovolit být tím, čím jsme, pak nepotřebujeme žádné "pojištění" v podobě snahy být dobrým, zbožným a soucitným člověkem.
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/laska-a-soucit-chogyam-trungpa/
Ano, tohle je moc pěkný Dominiko,
Joshiho, čili Pepu Šílu znám...slavíme narozeniny ve stejný den.
Níže popsaný příklad jsem napsal Dominice a ona mi odpověděla. Myslíte, že byste mohli k tomu napsat něco i ostatní diskutéři? Zajímal by mě i váš názor.
.......
Berme hypotetickou situaci, kdy se dostanu někam, kde se právě člen IS chystá někomu uříznout hlavu a já mám možnost mu v tom zabránit. Třeba tak, že ho zastřelím.
Taky zastřelím.
(za předpokladu, že budu mít zbraň a budu ji umět použít).
Pud sebezáchovy.
Filosofovat můžu, pokud tu život ohrožující situaci přežiju.
Protože být poblíž té situace ve své kůži bílé nemuslimky, tak je jasné, co by následovalo, pokud bych tam byla beze zbraně nebo se netrefila...
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku Předchozí1, 2, 3, 4
Strana 4 z 4
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
