Vztah k Bohu

[usvit]

Damao, tento příběh ještě neznám, seznámím se. Děkuji.

[okenko]

Damao, esperanto jsem se cca rok učila, bylo velice dobre postaveno. Bohužel v době studené valky byla předepsaná angličtina a ruština, protože vize byla my proti nim. Esperanto chtělo spojit lidi. Nádherná myšlenka, všichni na světe by se učili tento jazyk. Tehdy se "argumentovalo" klasickou literaturou, která esperantu přece chybí...

Jako variantu si lze dnes užít pasivně internet, hlavní deníky ruské, francouzské, americké, německé otevřít a nerozumím- li textu, pokusit se použit překladač.

Uz to je pokrok, ne ve přímém propojení lidi v komunikaci, ale ověření informaci z více stran.

Jinak nám zůstává v praxi jen řeč lásky, která děla zázraky.

[Damao]

[Daerwok]

Já osobně jsem nikdy nepochopil jednu věc, a možná je pro mě důležité to pochopit: člověk má mít k sobě kladný vztah, mít se rád takového jaký je, pomkud ale sám cítí, že něco není v pořádku, není to protimluv? Teď nemyslím, když si někdo z okolí myslí, že něco má zlepšit, jen když si to myslí on sám. Co tedy má dělat? Přijmout se i s tou chybou a ta se dá časem dohromady, nebo na ní začít pracovat a tím, že se má rád, tak se zlepší, nebo jak to probíhá?

Pokud má totiž člověk nalézt cestu k sobě ( a tedy k Bohu), tak je to dost násadní, ne?

[samanka]

jejda chybička se vloudila....

šamanka

[samanka]

[Damao]

[toora]

[usvit]

Chyba je negativní hodnocení sebe sama. Až přijmeš, že bez tvého souhlasu, bez tvé vule se nic nemuže stát, začneš přemýšlet proč se to stalo. Až přijdeš na to, že jsi si to přál(bud zažít a nebo někomu to dát zažít, vyžrat) začneš přemýšlet, jak změnit své přání. Až přijmeš, že jsi sám tvurce svého osudu, pak jsi na cestě pochopit, že jsi tu sám za sebe. Mužeš ovlivnit jen sám sebe. Pak přijdeš na to, že dokud máš pocit, že jsi tu i za druhé, že je mužeš něco naučit, že je to jen spasitelský sydrom, protože i oni ti dávají jen to, co vysíláš. Tak přestaneš vysílat, jsem tu pro vás, já ano jen já mám pocit, že vám mužu něco dát..a pak přestaneš dávat. Budeš tu jen sám za sebe a čím dál více budeš žít v klidu a harmonii. Získáš vládu nad sebou samým. Když budu někomu něco dávat, třeba lásku, nebo mu dám najevo svou nespokojenost, nebo řeknu svuj názor. Tak už to nebude bezmyšlenkovité, ale plně uvědomnělé, budeš vědět, proč to děláš, né myšlenkově, ale budeš to dělat cíleně, a budeš z toho mít dobrý pocit. Ale nikdy už tam nebudou negativní emoce či hodnocení. Stejné je to, jako když máme pocit viny. Pak zjistíš, že vina není, je to jen tvuj pocit, že je to jinak, než chceš ty sám.

[Zbultran]

[Beppe]

Daerwok:

Řekl bych, že přijmout se lze jedině i se všemi chybami nebo vůbec. Pokud si člověk začne říkat, přijmu se až vyřeším tohle, až budu v tomhle lepší atd. tak to si může říkat donekonečna. Nikdy nebude dokonalý, bez chyb. Nikdy nebude podle tohoto kritéria hoden přijetí. Koneckonců ty chyby jsou taky vaší součástí.

[Beppe]

Zajímal by mě způsob jakým může člověk uvěřit v Boha v dospělém věku. Dovedu si představit, že dítě, které mu je odmala něco vštěpováno může být natolik ovlivněno, že to bere jako fakt. Ale dospělý ? Já si umím představit jen variantu, kdy člověk uvěří následkem nějákého traumatu, když se tedy v rámci pudu sebezáchovy chytí nějáké berličky, která mu pomůže trauma přežít. Ale člověk kterému se nic takového neděje, to si představit neumím.
Prosím proto ty z vás, co uvěřili v dospělém věku, aby se pokusili popsat jak k něčemu takovému lze dojít. Děkuji.

[toora]

[Beppe]

Mě jde o víru jako takovou. Nejde ani o to, zda je to víra v Boha nebo v něco jiného. Není mi jasný ten mechanismus, či jak to nazvat, jakým způsobem člověk uvěří.

[Kwisatz_Haderach]