Zaslal: so listopad 07, 2009 8:39 pm Předmět: co znamená,, Vyšší Já " ?
Damao napsal
Citace:
Vyšší Já je zvláštní pojem - už se tu diskutovalo o tom, co znamená Bůh, myslím, že by stálo za to diskutovat i o tom, co znamená to "Vyšší Já".
Tak diskuze je založena.
Damao napsal:
Tento termín je chápán různě a často jej používají i některé techniky léčitelstké. Toto Vyšší Já má určité atributy, na nichž bychom se mohli shodnout. Představuje zřejmě to, co pan Eduard Tomáš pojmenovával astrální Já (dokonalá - astrální - předloha nás samotných). Osobně vždycky hledám, kde se projevuje toto astrální Já v hmotné - v tělesné - úrovni. Zdá se mi, že tím může být pomyslný bod na spojnici mezi šišinkou a hypofýzou. Šisinku jako sídlo Duše označoval už Descartes, hypofýza je velín našeho hormonárlního systému a tím i celého těla. Věřím, že všechno duchovní musí mít svůj obraz v tělesném a naopak - vše tělesné nese svoje duchovní poselství.
Skrze naše "srdce" jsme "propojeni" se svojí intuicí, kolektivním vědomím lidstva, Vesmírem.... V koruně, v sefiře Kéter, se dotýkáme Átmanu - jsme dotýkáni Bohem a zde mu přinášíme darem to, co žijeme.
Je to třeba cítit (srdcem), ne tomu rozumět (hlavou).
Připomeňme si jeden pozoruhodný citát:
Víra se liší od důkazu: ten je pouze lidský, kdežto víra je dar Boží. (...) Je v srdci a neříká „vím“, nýbž „věřím“. — Pascal, Myšlenky, č. 248.
Ono Evi záleží na tom, s jakým systémem pracujeme, respektive, který z konceptů je nám blízký.
Když pracuji s SRT, tak Vyšší Já akceptuji jako sbor Bytostí Světla a andělů, kteří skrze mě tu práci konají, v podstatě tak, jak je definoval Robert Detzler.
Jinak je mi blízký koncept Vyššího Já, tak jak mi ho prezentoval můj duchovní učitel, který za Vyšší Já označuje tu část lidské psychiky, která transcenduje ego. Na kabalistickém Stromě života tedy od Tiferetu až po Ketter.
Když to shrnu, tak se jedná o aspekt Všeobjímající Lásky a toho, čemu se říká Nekonečné Poznání. Atributy duše člověka, které jsou nám všem společné, avšak často nepříliš probuzené, ukryté pod maskou našeho ega.
Yesod, Hod a Netzach tvoří v jeho pojetí to, čemu běžně říkáme ego. Jedná se v podstatě o svět éterický, intelekt a svět astrální.
Jestliže tedy o někom řekneme, že žije ve svém Vyšším Já, tak vlastně říkáme, že transcendoval své ego, které mu slouží jako "vozidlo" pro život tady na Zemi. Jinými slovy, ego slouží jemu. On není otrokem svého ega, jako je většina z nás.
S tímto konceptem se ztotožňuji, rezonuje se mnou, mé dlouholeté zkušenosti odpovídají tomu, co představuje.
Ta druhá část - transformované (napsal jsi transcendentované, což by znamenalo překročené) - snad to lze přijmout obojí, mi sedí.
Vyšší Já jako sbor Bytostí Světla a andělů - to je zvláštní definice a nesedí mi. V podstatě (jak tomu rozumím) je Vyšší Já vždy osobní - i ve svých snech a představách - ba i ve svých schopnostecvh.
Je užitečné si to vysvětlit, protože v tom vnímám rozpor.
Nemůže přece platit, že podle jistého léčitelského systému jde o sbor bytostí a v druhém pojetí, jde o ego a jeho transformaci. Tomu druhému (transformované ego) rozumím, tomu prvnímu ne.
Své Vyšší Já si představuji jako moudrého rádce, který se dívá na můj život z nějaké jiné perspektivy. Sám mi do života nezasahuje, ale pokud se naučím s ním komunikovat, může mi pomoct řešit různé životní situace.
Ve svém Vyšším Já vidím spíš partnera. To znamená, že i tady si nechávám určitou nezávislost.
V diskuzi o čakrách jsem psala, že při vzájemném energetickém působení s jiným člověkem, tuto energii silně vnímám v oblasti čela, které je spojeno s čakrou srdce. A protože při tomto působení otvírám své srdce , vnímám tam i souvislost s VJ.
Říkám to svými slovy, Damao a Mirku, protože jsem nečetla nic z toho, co tady zmiňujete. Takhle nějak si VJ představuji já. Ale určitě budou i jiné pohledy...
Ta druhá část - transformované (napsal jsi transcendentované, což by znamenalo překročené) - snad to lze přijmout obojí, mi sedí.
Použití termínu „vyšší já“ záležitostí na souvislostech daného širšího konceptu. Dost často je to tím míněno naše tzv. Vyšší vedení, resp. něco, co všechno ví, vede nás k Řádu, a není od nás nikterak odděleno.
Bývá také vnímáno jako synonymum pro intuici.
Jinak jsou zde dva základní pojmy – tj. málé jáčko – „já“, jakožto omezená mysl, představa, tj. ego,
a „Já“ (jímž ve Skutečnosti jsme) - Bytí, Bůh, Absolutno (komu je ten, či onen pojem, bližší).
Všechno, cokoliv se děje, děje se v Já, tedy i ono malé „já“ se vším, co k němu patří.
Toto „já“, jakožto představa o sobě samém a světu, tj.. iluze rozpouští se ve světle Já.
Ve skutečnosti je „transcendence“ neustále přítomna, resp. není zde nikoho, kdo by „překračoval“, ani nic k překročení, a proto mi připadá výstižnější slovo „anihilace“.
Není zde nic jiného než Já, kdy v božské hře Lílá Bůh hledá Boha, aby se rozplynul v Bohu, ačkoli nikdy ničím jiným nebyl.
Souhlasím, i když sám nejsem zcela přesvědčen o tom, že je nutné ego "anihilovat" Ego je definováno, krom strachů atp., také jako soubor aspirací - to mi připadá dobré.
Tak jak to, Tooro popisuješ, zdá se mi, že taková rozšířená definice Vyššího Já přejímá něco z toho, co je součástí Átmanu - nekonečného vědomí naší existence, které nikdy nezaniká a není osobní ve smyslu ztotožnění s Já (a samozřejmě s já). Mám to tedy trochu jinak. Alespoň jsem si mnohé ujasnil. Díky.
Souhlasím, i když sám nejsem zcela přesvědčen o tom, že je nutné ego "anihilovat" Ego je definováno, krom strachů atp., také jako soubor aspirací - to mi připadá dobré.
Jj, Karle, ono je to i tohle „naše“ pojímání takový božský žertík – povíme –li: „sám nejsem zcela přesvědčen o tom, že je nutné ego "anihilovat"“, je to docela logické, protože ego myslí, píše, a taky brání svoje pozice.
K tomu více-méně patří taky to tzv. světsky rozlišené „dobré“, které dost často končí něčím zhola nedobrým.
Je tady ale taky ta probouzející síla aspirace ve smyslu dosažení Vyššího, to si vlastně jde ego pro svoji smrt (aniž by tu nezbytnost zprvu tušilo…), prostě proto, že ten vnitřní tah je mnohem silnější, než odpor ega. A v neposlední řadě proto, že tahle celoživotní iluze setsakramentsky bolí.
A tak tedy nejdříve rozlišujeme „zrno“ od „plev“, procházíme tím „špatným“ a necháváme si to „dobré“, aby se posléze spojilo vše v Jedno, a aby se v Něm nakonec rozplynul i tenhle dosavadní „rozpoznávatel“.
Ale to je věc už toho „našeho posledního vtělení“, takže raději nebudu předbíhat....
Mám za to, že je dobré si o těhle pojmech psát, na druhou stranu, i z úst Mistrů jsou tato slova jen ten pouhý prst, co "kamsi" poukazuje, nikoli tím, na co jest takto poukazováno. A tak…a vždy platí, ono známé - šedá je teorie, zelený strom života…
Ať už je tím pojmem Vyšší Já míněno cokoliv, je spásné neustále „koukat tímhle směrem“ – tj. učit se ztišit, abychom tak mohli začít naslouchat tomu tichounkému hlasu uvnitř nás…...
protože v opačném případě jsme stále dokola vláčeni různými okolnostmi sem-tam, jako bárka vichrem zmítaná po hladině rozbouřeného moře.
Sama jsi o mě napsala, že to, co prezentuji jako své poznání nemám pouze vyčtené. Určitě ne. A děkuji Ti za ta slova.
Pokud jde o ta krásná slova o význammu našeho duchovního usilování, v tom se zajisté plně shodneme.
...slova o význammu našeho duchovního usilování, v tom se zajisté plně shodneme.
Ano, a i kdyby se naše zkušenosti a názory v něčem rozcházely, tak potom čistý úmysl, trpělivost a dobrou vůli k jejich sdílení považuji za to hlavní.
A za to Ti děkuju.
"Vyšší Já jako sbor Bytostí Světla a andělů - to je zvláštní definice a nesedí mi...
Nemůže přece platit, že podle jistého léčitelského systému jde o sbor bytostí a v druhém pojetí, jde o ego a jeho transformaci. Tomu druhému (transformované ego) rozumím, tomu prvnímu ne."
Mně taky nesedí.
Ale respektuji, že někdo to má jinak, a jestliže tvůrce SRT zavedl pro práci s touto metodou tento termín, tak to prostě akceptuji. Funguje to a necítím potřebu se v tom pitvat.
Při duchovním léčení, které děláme s Lenkou, tento termín nepoužíváme, hovoříme prostě o Bytostech Světla.
Vím, že to tak máte. Jen mi nesedí že pro jednu věc je Vyšší Já to a pro druhou zase tohle.
Vyšší Já je určitý pojem - dříve jasněji než dnes definovaný. Možná se mi jen "stýská po těch dobách"... nebo je něco špatně - buď mé zkušenosti (a to je taky možné), nebo tvrzení toho pána co stvořil SRT.
Vážím si toho, jak jsi, Misrku, vedle sebe postavil ty dvě definice Vyššího Já a vyjádřil své mínění. Ztotožňuji se s tím, co jsi napsal - ty "sbory andělů atd" mi jako součást Vyššího Já prostě nesedí, zatím co ta druhá definice, kterou jsi uvedl, s tou hodně souzním.
Základem problému je asi v tom, že Vyšší Já vnímám jako věc osobní, jako součást Máji, zatím co další atributy se mi přiřazují, jak jsem psal, k pojmu Átman. Protože je-li něco věc osobní, věcí ega, tak koneckonců změnit ten osobní sen může jen ten, kdo sní.
Zdrojem intuice - a toje na tom nejpikantnější - jsou jak Vyšší Já, tak Átman.
Protože je-li něco věc osobní, věcí ega, tak koneckonců změnit ten osobní sen může jen ten, kdo sní.
To, co skutečně „mění“ jde z větší „hloubky“, než je ego, Karle.
Ego není to, co by si přálo změnit osobní sen, ale sen je to naopak to, co ho drží při životě.
Jediné co tahle část naší mysli zvaná „ego“ dělá, je to, že se postupně samo sebe zdiskredituje natolik, že to je i pro něj nepřehlédnutelné, tak to sice zkouší všelijak, ale nakonec stejně složí zbraně. Ale před tím se donekonečna snaží, až kam to jen jde, potvrdit svoji skutečnost a hlavně nezbytnost.
Ego svým postupným více-méně neochotným vyklízením pozic, odstupem, slábnutím, jakoby umožní změnám, aby proběhly.
Z čím větší části ubude neskutečného, tím větší „prostor“ má Skutečnost, a v té již není žádný sen, ani „snící“.
I když se tam jinak vejde úplně všechno.
Ne, nemyslel jsem to jinak. Duchovní ego, nastupující jakmile začne slábnout to prvotní, je ochotno přijmout jakoukoliv změnu, pokud to znamená, že se udrží "u kormidla". Řekl bych, že toto duchovní Já je opravdu z hlubin a dost možná se dá zaměnit s něčím, co je neosobní - je jako chameleon - v prvních zkušenostech se může zdát, že je těžko lze rozeznat od Átmanu. Zejména jakmile je spojeno s přáním léčit, pomáhat atp. Odvolám se na autoritu pana Tomáše, který nám kladl na srdce, že podstata Ega, Vyššího já, je také božská, ale stejně jako náš život, nemůže být ztotožňována s Božstvím jako takovým. Je to stále naše představa o nás a o Něm. Současně ego představuje silný motor, který nás může k vyciťování Božství dobře a rychle dovést, jakmile pouze na toto, na tuto cestu k Bohu, upřeme svoji pozornost. V praxi to znamená odmítnou vše, co není Nejvyšším. To je tzv. krátká cesta. Podobně jako pan Tomáš mě k těmto zkušenostem povedl Květoslav Minařík a Paul Brunton (Tajná stezka) - dnes podobně pan Vacek. Ať jsem to zkusil podle jednoho, druhého nebo dalšího, konečný efekt se mi jevil být stejný. Ale o tom psát nechci.
Ze svých zkušeností nevidím - nevnímám - Vyšší Já a Átma jako za sebou v řadě zařazené (hlubší atp), ale o zcela odlišné kvality Bytí, přesto, že to tak někteří mladší autoři léčebných technik tvrdí. Moje zkušenosti jsou prostě jiné.
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku 1, 2, 3, 4Další
Strana 1 z 4
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
