Hledání sebe sama a své cesty

[samanka]

Psychedelic mě inspiroval k úvahám, které mám několikrát odzkoušené
i z vlastní životní praxe.

Jak jdu životem potkávám hodně součastníků, kteří neví co chtějí, kam směřují a občas se ocitnou (někteří nejen občas, ale dlouhodobě)
v osobnostní krizi a depresích, kdesi na křižovatce, kde to staré je už jako leklá studená ryba, ale nic nového nepřichází. Někdo rezignuje a bere to, co je, jiný upadá do deprese, další hledá možnosti, ale když se nedaří, tak přestává, někdo je úspěšný hned, někdo dostane odměnu teprve když ukáže, že to se změnou myslí vážně.
Co člověk, to jiná situace.

Ale chci se vrátit k tomu "bodu zlomu", nalezení, která cesta je právě teď ta pravá. Kolikrát je to na celé změně nejtěžší - najít co opravdu chci a co mě bude naplňovat, co mám dělat. Může to být v různých životních etapách značně rozdílné. Můžeme, třeba jako Filip, používat nejmocnější nástroje, ptát se karet, terapeutů, sami sebe, všeho možného, přesto může trvat hodně dlouho než se nám podaří dobrat odpovědi. Pochopitelně to mají nejjednodušší ti, kterým se dostalo milosti poznání vlastní cesty hned
v dětském nebo hodně mladém věku, takže si ušetřili to tápání, pochybnosti, smutek, nepochopení a chození po slepých klikatých cestičkách. Je tu taky riziko, že když budeme velmi netrpěliví, tak se jí nedobereme vůbec.

Jak poznáme, že jsme TO pravé zachytili? Ten příliv energie nelze přehlédnout. A i když se nám nedaří, tak ten tah na branku a spokojenost, pocit naplnění funguje i tak. Přestože samozřejmě může kolísat, už se nekoná návrat do fáze rezignace. Až když se téma vyčerpá a zase jsme postaveni před rozhodování. Někdo má jednu křižovatku za život, jiného existence testuje v pravidelných cyklech, po splnění krátkodobějšího plánu.

Sama, z vlastní zkušenosti vím, jak může být těžké a bolestné hledání, kde je naše parketa, naše místo. Člověk se může velice mýlit, protože, co si budeme povídat, my sami se často vidíme zkresleně a naše představy se moc neslučují se skutečností (jako takové křiklavé případy mě napadají každoroční soutěže talentů v TV). Nebo si máme něco vyzkoušet a najít si
v té zkušenosti nějaké poučení a pak teprve se přes pokus - omyl dostat
k tomu pravému. Jak mi řekl jeden moudrý člověk: jestli si o sobě člověk myslí něco mylně (například že jeho cesta je malování) nebo je v tom dobrý,, tak není jiné cesty než si svůj názor ověřit v praxi, začne skutečně malovat. A z žádné příručky se to nedozví, ani jedním, dvěma, třemi pokusy.

Co vy ostatní, už se vám podařilo TO nalézt a uchopit?

šamanka

[Evik]

Moc zajímavé téma, Šamanko

Která cesta je ta pravá? Myslím že ta, která nám děla radost.
A co je největší překážkou na ,,naší" cestě? Asi ulpívání a závislosti. Je dobré nechat věci plynout. Musíme vědět, že i když v životě o něco přijdeme, získá se tím místo pro něco nového.

Jak říká můj učitel...,,každá ztráta je budoucí zisk"

[Damao]

Když jste na cestě, která je pro vás "ta pravá" - poznáte to.
Budete to vědět.
Takový ten "aha-efekt"...!

[kolmart]

Cesta Zemí pro člověka končí jen tehdy, je-li na ní smazána každá vina myšlenková, citová, slovní i skutková. Neodejde odtud, dokud nezaplatí do posledního haléře. Tato slova nebyla dána do Písem jen proto, aby byla zajímavá jen pro ty, kdo v nich čtou. V nich je položen zákon života člověku. Osud Země je s člověkem takřka ztotožněn. Poutá jej k ní jeho neurovnaný, nerozvitý, zaostalý a nízký duševní stav. Teprve změnou tohoto stavu nastává osvobození a člověk je přijat do krásnějších oblastí života, aby ve vyšších stupních pokračoval ve svém vývoji k vysokému stupni dokonalosti, která ho dovede ke ztotožnění s Božstvím. ( Kniha soudu i milosti; Boženka Cibulková) - Já s těmito slovy plně souhlasím. Snažím se na sobě pracovat. Není to mnohdy lehké, ale určitě už jsem okusil plody tohoto úsilí, když se scházím s přáteli, pro které jsou dobro a láska ty nejvyšší hodnoty. Minulý víkend jsme byli v chrámu u Jezulátka v Praze a pak v galerii cesty ke světlu, kde jsou nádherné obrazy Zdenka Hajného. Prožívali jsme tam všichni krásné chvíle. Martin