Jak ´´slyšíš´´ ty?

[okenko]

Díky panu Duškovi a Mlejnkovi při setkání na Kampě ( zde je odkaz,

http://www.youtube.com/watch?v=DtWmVrBgWJY )

jsem prožila nádherný večer. Ticho a tma - Cesta slepých brouků.

Pan Dušek cituje z knihy známého neurochirurga, kde je popisováno, že z hlediska funkce se slyšíme na přímce, která je uzavřena těmito dvěma extrémními póly:

1. slyším pouze slova
2. slyším pouze ton

Co z toho plyne? Většina z nás se pohybuje někde na této přímce, mohou zde býti i jedinci, kteří jsou ukotveni přesně na středu této pomyslné přímky.
Potkám-li tedy třeba Tebe, který slyší pouze a pouze slova, znamená to, že nepochopíš, že se pokouším Tě rozesmát.
Potkám-li tedy ale Tebe, který vnímá a slyší jen zabarvení hlasu, budu-li smutná, nikdy Ti nevysvětlím Jógu smíchu.

Co myslíš, kam sám sebe řadíš? Kde se nacházíš na této pomyslné stupnici?

Jak se tedy můžeme někdy zde domluvit, jsme - li na přímce jinde?

Do toho pan Dušek popisuje, že při prvním setkání - v prvních nanosekundách - se mezi námi vymění neurony buď přátelství nebo nepřátelství. Nebo-li vstoupím do místnosti a už je dáno, v jakém ´´tónu´´ budeme hovořit.

Domníváte se, že i zde na foru mezi námi probíhají neurony? Nebo vzpomínky? Při čtení slov v nás vyvstanou vzpomínky na situace slovosledem či slovy popsaném ? Nebo je to jinak?

Knihu pana Mlejnka jsem si objednala. Nepojednává o zmiňovaných poznatcích z knihy pana neurochirurga, pojednává o nejhlubším mém já ve tmě v podzemí. Až ji přečtu, určitě dám zpětnou vazbu.

Krásný den i Tobě, M.

[dominika]

[moi]

Okienko,
definuj, pojem neurón;prosím!
(Neuróny si pri komunikácii objekty navzájom predsa nevymieňajú, či ) ... ako tomu mám rozumieť?
Vymieňať si snáď môžme *mentióny/hypotetické myšlenkové častice*, ale neuróny?

[okenko]

Moi,

vyměnit si mohu viry, bakterie a rukavice? ))

Je to tak, ze při vchodu do místnosti se ´´očichají´´
naše antény nebo týkadélka nebo aury, dle tohoto
si každy z nás vytvoří přátelské nebo nepřátelské neurony.

Jak se ocichaji tykadelka, jak se prohlédnou navzájem aury
nebo jaké vlny spustí antény?

Je to příměr, podívej se, prosím, na video.

[moi]

Vďaka za metaforu, aktivujem si tykadielka.

[okenko]

Moi,

možná jsme právě krásnou ukázkou dvou jedinců, kteří se na přímce - slyšení - ocitají vůči sobě na přímce levicově a pravicově.

Ovšem zatím jsme se nepotkali živě, tam bychom si to mohli potvrdit, zda se ´´slyšíme´´.

Domnívám se, že při čtení Tvých řádků používám svůj ´´vnitřní sluch´´.
Ten, který používal Bedřich Smetana, když byl vůči vnějšímu světu hluchý , přesto skládal hudbu.

Jak probíhá naše vzájemné čtení? Čteš slova nebo vnímáš i pocity, které jsem vkládala do řádek? Vlastně neumím popsat slovy, jak fungují neurony. Nejsem chemik, biolog, lékař. Takže svým vnitřním vnímáním jsem přejala, že to, co ve mně vyhodnocuje přátelské či nepřátelské situace, mohou být i neurony...

[okenko]

Knihu Cesta slepých brouků jsem dočetla.

Je mnohoúrovňová. Pochopila jsem, že v jeskyních je cca 6 stupňů, dostatek vzduchu, žádné světlo. Domluvím-li se s přítelem, že zůstanu sama 2 měsíce v jeskyni a on mě následně vyzvedne, mohou se vyskytnout nepředvídatelné situace. Přítel může mít nehodu s následným výpadkem paměti.
Kdo jste absolventem kursu Terapie tmou, mohli byste popsat, co se děje, nešálí-li mě zrak. Ovšem tento kurs se patrně odehrál v místnosti, kde bylo teplo, jednou či dvakrát denně jste dostali jídlo a kdykoliv, kdykoliv bylo možno zmáčknout tlačítko a kurs přerušit.
Je známo, jak ve tmě vystoupí myšlenky, které prý tvoří tak silně, že mnoho adeptů kursu odstoupí. Vytvoří si myšlenkami peklo. Žijí tmu plnou hrůzy.
V knize je dále pak téma svobody, incestu, rodinných vztahů a zároveň popisu, jak vypadá nové soužití s člověkem, který si nic nepamatuje. Není zahlcen vzpomínkami, na které by mohl reagovat.

Knihu jsem přečetla za večer, doporučuji.

[Zbultran]

[moi]

[Zbultran]

[okenko]

Moi,

vnímat kvantově je pro mě nový výraz. Komplexně vnímat - ano, to znám.

M.

[okenko]

Zbultrane, popíšu podobnou zkušenost.
Můj kamarád albín mě pozval i s téměř tříletým synem v létě do kempu s chatičkami. Přijeli jsme, syn si hrál a byl šťastný, já jsem se cítila nějak divně. Posléze přišlo vysvětlení:

v kempu byli na dovolené nevidomí. Týden v této společnosti mě naučil, že je velký rozdíl, zda potkám nevidomého od narození nebo toho, který v běhu života přišel o zrak.

Co mi tehdy přišlo neuvěřitelné: Na 50 m poznali, jakou mám náladu, i když jsem nemluvila.
Jasně věděli i takové ´´nuance´´ - zda mluví s krásným člověkem nebo se silnějším, atd. Bez ohmatání druhého člověka.
Dle tónu hlasu poznali, zda druhý lže, atd. Poznali, že je v místnoti nepořádek.

Bylo mi 23 let a můj mozek to neuměl vyhodnotit.
Od té doby jsem si pro sebe vzala, že naše aury a tykadélka a kdo ví co ještě - třeba vibrace - spolu opravdu mluví na dálku a klidně bez očí.

[okenko]

K Tvému druhému zamyšlení, Zbultrane:

mám ráda hudbu Leonarda Cohena. Je to tím, že má hluboký hlas? Má hluboké texty a je hluboce věřící člověk.
poslouchám ráda někdy písně J. Cashe, nemám jiné vysvětlení, než že mám ráda ton jeho hlasu.
U hudby jsem si to už vypozorovala.

Proč ráda poslouchám některé herečky? Mívají hluboký hlas, dabing A. Girardotové, atd.

Proč mě uklidňuje hluboký hlas? Proč mám tendenci mu více ´´věřit´´?

Na přímce se také pohybuji, ale už dlouho vím, že poslouchám to, co je sdíleno ´´za slovy´´. Takže určitě emoce na podvědomé úrovni.

Je to hezky vidět, když mluví státník - typu Obama nebo Angela Merkel. Mají pravděpodobně team poradců, protože hlavou i rukama i tonem mluví tak, že jsou mi při projevu příjemní....

[okenko]

Zkušenost ve skupině:

Zavázali jsme si oči šátkem, abychom ani náhodou neviděli třeba obrysy.
Na pozadí byla hudba a pohybovali jsme se místností spolu s dalšími cca 15 lidmi.

Zadáním bylo se přidat k tomu, s kým je nám dobře. Ne se fyzicky dotýkat, ale sdílet prostor.

Výsledek byl zajímavý,sympatie bez očního kontaktu.