Připomíná mi to jednu epizodu z knihy Jediný Richarda Bacha - a to tu o "apoštolu" navštíveném andělem s poselstvím nejvyššího, že se má stát "lídrem" lidstva na cestě pokroku. Onen moudrý muž počká, až anděl odletí a pak knihu moudrých přikázání Nejvyššího odhodí do hustého křoví....!
Ostatně - nyučení si najděte v knížce Richarda Bacha sami, rozhodně stojí za přečtení.
Damao, když Tě chytá za srdce tenhle Richardův příběh, necítíš určitou podobnost ve svém osobním bytí? Úplně vidím tu nádheru, která Tě zaplaví, pokud zahodíš svoji představu o tom, že jsi, nebo máš být "poradce pro osobní a duchovní záležitosti" a přestaneš v tomto duchu konat... ta svoboda a uvědomění...
Citace:
Damao napsal:
Pokud jsi vyčetla, dominiko, že jsem poradcem pro tyto záležitosti z mého profilu, pak mohu říci, že je to pravda - nebo lépe řečeno, že mi kdysi přišlo, že to vyjadřuje jakž takž to, co dělám. Když pominu to, že jsem také důchodce, obdivuji Tvoji prozíravost a opravdovost (rozhodně to nechci nazvat přímo "neomaleností") s níž si osobuješ právo druhým radit, jak se od toho či onoho "osvobodit". Ty jsi se "osvodila", i od těxh "duchovních pravd"?
Tak o tom, děvenko, napiš. O svých zkušenostech, namísto abys tu perlila hraběcími radami druhým, co mají či nemají. Je to jako s těmi moudry, které tu rozséváš - jen často zapomínáš napsat původ a autora, nebo alespoň to, že jde o přísloví či "autor neznámý" - pardon, to už jsi zlepšila.
Já lidem "neradím" - nabízím jim své zkušenosti, srovnání toho, co žijí s tím, co jsem už za léta, co dělám to, co dělám, viděl a zažil. Neučím, co je v knihách a co jsem kde slyšel, ale co jsem osobně zažil - no pravda, občas používám také zkušeností druhých lidí, kterých jsem byl svědkem (takové ty ženské záležitosti samozřejmě nejsou součástí mých osobních zkušeností). Nabídnu jim, co umím a pak už nechám na nich, zda to budou chtít využít, či ne.
A že to, co dělám, dělám za peníze? To nepovažuju za chybu, ale spíše přednost. Zkus Ty nabídnout své moudrosti za peníze - a uvidíš...!
Nechodím k zubaři, který pracuje zadarmo - to bych se opravdu bál - a tak v mnoha životních situacích volím raději profesionály než samozvané amatéry typu Pat a Mat. A těch je! - ve všech oborech lidského konání.
Ostatně - podle čeho Ty sama odlišuješ práci, za kterou by se mohlo či mělo platit od té, která by měla být vykonávána zadarmo?
Prostituce - jistě, jen za peníze!
Distributoři drog - no samozřejmě, že za peníze!
Politici - no to je jak houska na krámě, že za peníze!
Kartářky - no jistě, za peníze!
A učitelé..... lékaři... kněží.... psychologové a podobní.....?
Ti zadarmo, jako že to je "jejich poslání"?
Takhle to většina "morálních" lidí - to znám ze zkušeností - hodnotí, nebo se pletu?
A jak to hodnotíš Ty?
Co takhle péče o sirotky... o invalidy.... máš pocit, že Matka Terteza pro to, co dělala, nepotřebovala peníze?
Navrhuju Ti, abys zkusila někde, kde bydlíš udělat seminář - zcela zadarmo, samozřejmě - co předávat máš, vybavená poznáním jsi - a pak nám sem napiš, jak se to udělá, aby byl zaplacen nájem za místnost a potřebné provozní výdaje...!
Ono se to dobře radí, když to nezkusíš a neukážeš, že to jde.
Asi raději budeš dál psát ty své "hraběcí rady" sem na reikiwebík.
Ale jo, proč ne. Vidím, že jsi mě po delší době vyprovokovala k aktivitě, což jako zasloužilý důchodce kvituju s povděkem. Mám Tě rád, dominiko, proto Ti přeju, abys nabyla hodně skutečné životní moudrosti a zejména laskavosti.
Objímám - Karel
Kromě toho, co tady tak pravdivě napsal Karel a vtipně vyjádřila Míla svým návrhem dominice (praní), moje zkušenost je, že lidé, kteří chtějí všechno zadarmo, si toho, co dostávají, často nejméně váží. Klient, který vidí hodnotu v práci, kterou pro něj uděláme, nám nezřídka zaplatí mnohem víc, než kolik jsme si sami řekli. A naopak, jsou lidé, kteří by byli nejradši, kdybychom za ně žili i jejich životy zadarmo. Už jsme se ale naučili udělat s tím rázný konec, takže se s takovými setkáme už spíše výjimečně.
Jinak, o těchto věcech mi říkal můj duchovní učitel v Johannesburgu už v 90. letech, s tím, že názor, že duchovno by mělo být zdarma, býval kdysi ještě daleko rozšířenější, a že si taky ledacos vyslechl. To, v dobách, kdy se o tyto věci nezajímalo ještě tolik lidí. Takže to, co tu dnes prezentuje dominika, by se dalo nazvat jakýmsi fosilním pohledem . No, každý má samozřejmě právo na svůj názor, ale mám pocit, že už se na toto téma tady diskutovalo poměrně hodně a nemyslím si, že má smysl někoho přesvědčovat. Řekl bych, že jedna várka prádla u Míly by vydala za tisíce slov . Samozřejmě, dominiko, bylo by fajn, kdybys to praní dokázala pojmout jako duchovní službu a projev Boží lásky .
Samozřejmě, dominiko, bylo by fajn, kdybys to praní dokázala pojmout jako duchovní službu a projev Boží lásky
Mně zase vypověděla službu pekárna a nemám ten správný grif a sílu na zadělávání hutnějšího těsta ručně, že jako by to třeba mohlo přijít na řadu po tom Mílině prádle....?
Zaslal: út září 24, 2013 10:59 am Předmět: Putování Hroca aneb po stpách Českých patronů
O Hroznatově míse napsal:
Mezi vzácnými předměty, uchovávanými ve sbírkách tepelského kláštera, najdeme i tzv. Hroznatovu mísu (z Limoges cca 1200). Váže se k ní legenda, která může být velmi poučná právě v dnešní době. To bylo při stavbě kláštera v Teplé, kdy Hroznata nerozděloval peněz dělníkům, ale každou sobotu dával na domluvené místo misku, do které vložil všechnu mzdu. Ponechal ji zde a dělný lid přicházel a bral si přesně tolik, kolik práce jeho zasluhovala. Svědomí mu při tom radilo, neboť nikdo nebyl znalý písma či počtů. A když miska byla prázdná, odnesl ji služebník zase Hroznatovi, by mohla býti opět příští sobotu naplněna.
Již vidím úsměv na vaší líci, potutelnost a úšklebek. Jak je možné, že dříve to fungovalo a dnes by s prvním pracantem miska prázdná byla? Snad, že svědomí naše stále umlčujeme, nesnažíme se mu naslouchati a hamižností se necháme vést? Snad, že nedokážeme správně ohodnotit práci svou? Nevěříme si? Snad nevěříme druhým? Pro sebe žádáme spravedlnost, ale drhým bychom ji nedopřáli? Jak nízké, jak krátkozraké. Jak slabé a neduživé. Trénujme proto v sobě hlas svědomí, posilujme náš cit pro spravedlnost. Nenechme se znechutit poklesky druhých a dál tvrdošíjně hlásejme čistotu. Nesrovnávejme se s horšími. Jedině pak máme právo sáhnout do Hroznatovy mísy pro mzdu naší.
Již mnohokrát jsem se vyjadřoval k tomuto tématu. Léčit (radit) za peníze nebo zdarma, když tu schopnost máme od Boha a tedy by ta mzda náležela Jemu? Podle mě záleží na tom, zda jsme na tom tak, abychom si to zdarma mohli dovolit, abychom měli z čeho žít. Když máme jiný zdroj příjmů, můžeme si dovolit ten luxus a dělat to zdarma. Když to děláme za peníze, musíme se opravdu snažit, abychom za mzdu něco odvedli. Musíme poslouchat své svědomí, hlas Boha v nás.
Samozřejmě, dominiko, bylo by fajn, kdybys to praní dokázala pojmout jako duchovní službu a projev Boží lásky
Mně zase vypověděla službu pekárna a nemám ten správný grif a sílu na zadělávání hutnějšího těsta ručně, že jako by to třeba mohlo přijít na řadu po tom Mílině prádle....?
ne, ruční zadělávání těsta ještě nikomu neuškodilo
Ať si každý zamete nejdřív před svým prahem a jde sám příkladem.
Nikdy jsem tu nezaznamenala na to téma nabídku jako přijeďte k nám na víkend, spát můžete bez placení, o jídlo se s vámi podělím a uspořádám vám hezký víkendový kurz zadarmo. Protože nesouhlasím s placením kurzů, tak to pro vás udělám. Já to dělám jinak.
Ne. Vždycky to je VY musíte dělat něco zadarmo. Pořád je něco u druhých něco špatně...
Ostatně ti, co takové věci dělají (a třeba jako živnost za peníze a pro radost jen tak rozdávají), tak o tom nevykřikují do světa, protože to nemají zapotřebí. Ale žijí v bytě, který platí, jedí jídlo, za které se musí zaplatit, jejich děti chodí do školy, které něco stojí atd. A nevidím za tím vůbec nic špatného, jen závist a nepřátelství některých lidí. To nejsou žádné ezoterické teorie, ale realita normálního života každého z nás, kdo nežije jako poustevník v jeskyni. Ale ten by asi nepřispíval na reikiwebík.
Hodně lidí si myslí, že když je práce baví, tak to vlastně není práce a proto si tím nemohou vydělávat. Pro mnoho lidí které znám například tady z reikiwebíku, je jejich práce současně i jejich životní cestou a posouvá je stále dopředu. Je to tím, že jsou své práci oddáni. Do své práce dávají daleko víc, než kdyby si odpracovali ,,svých osm hodin" někde v kanceláři, ve fabrice, nebo jinde.
Možná tento ,,dar" dostali. Ale to neznamená, že ho nemají rozvíjet, vzdělávat se, aby ho mohli šířit dál.
Podívej se třeba na Lucii Bílou a Ivetu Bartošovou. Obě dostaly dar. Obě měly podobné předpoklady a o svůj dar se mohly starat. A kde je Lucie a kde je Iveta? Mimochodem, také nám své dary prodávají.
Vytáhla si Dominiko jako argument svoje čisté svědomí. Ano, nikdo Tě nenutí nic prodávat a pošpinit ho.
Zrovna tak nikdo nikoho nenutí nic kupovat.
Nemíním ani nikoho obhajovat. Nicméně kurzy, které jsem absolvovala u Damaa, Mirka, Polgary a u Lenky byly pro mě velkým posunem, na který bych jinak těžko dosáhla.
Zaslal: út září 24, 2013 10:17 pm Předmět: Re: Putování Hroca aneb po stpách Českých patronů
Zbultran napsal:
Již mnohokrát jsem se vyjadřoval k tomuto tématu. Léčit (radit) za peníze nebo zdarma, když tu schopnost máme od Boha a tedy by ta mzda náležela Jemu? Podle mě záleží na tom, zda jsme na tom tak, abychom si to zdarma mohli dovolit, abychom měli z čeho žít. Když máme jiný zdroj příjmů, můžeme si dovolit ten luxus a dělat to zdarma. Když to děláme za peníze, musíme se opravdu snažit, abychom za mzdu něco odvedli. Musíme poslouchat své svědomí, hlas Boha v nás.
Viz Evik
Dělníci, manažeři, řemeslníci... Všichni dostali od Boha nějaké vlohy. Inteligence, zručnost, síla... Proč nedělají všichni zadarmo? Jaký je rozdíl?
Když bude žák náležitě připraven, bude ke svému učiteli přiveden. Pravda a dar od Boha se nedá prodávat. Myslím si, že nelze míchat duchovno a hmotu. Zisky z jednoho nebo druhého jsou úplně o něčem jiném. Pro někoho je např. 200Kč moc, pro druhého málo. Účast na placených kurzech není můj šálek kávy. Opravdové učení je k nalezení úplně jinde.
Opravdové učení je přítomno stále a všude, Kolmarte, tedy i na tom kurzu.
Zde neexistuje nic ve smyslu "tam to je a tam to není".
Záleží tedy jen na tom, zda jsme my sami schopni se učit a poučit ze všeho, čím procházíme, s čím se setkáváme, tedy především z toho, co zpravidla máme v tuto chvíli přímo před nosem.
A samozřejmě...že když není potřeba nikam extra chodit, není nic, co by se dalo dozvědět (neb kýžené poznání mám ukryto v sobě samém...a protože je To všude, "jen" si Toho dostatečně všímat), tak si tím jeden dost ušetří
Když bude žák náležitě připraven, bude ke svému učiteli přiveden.
Můj učitel mi nezištně a zcela zdarma předával své učení pět let. Nic mi nevnucoval, nenutil mi své pravdy, spíš mi ukazoval cestu, své zkušenosti, které zase pomáhaly jemu. A já si z toho brala, co jsem uznala za dobré pro sebe.
Přesto jsem navštívila různé přednášky, nejen proto, abych si rozšířila obzory, ale abych prohlubovala cestu k sobě samé. Pokud jsem se pro to svobodně rozhodla, nikdy jsem svých peněz nelitovala.
V těch přednáškách je i něco víc, než jen ,,stokrát omílané pravdy", jak někde někdo řekl....
Je to rozdíl, jako když si pustíte koncert s cédéčka a nebo když na něj jdete do opery. Ti zpěváci nám dávají kus sebe. Zrovna tak jako lektor na kursu, malíř svým obrazem, spisovatel svou knihou...
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5Další
Strana 1 z 5
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
. No, každý má samozřejmě právo na svůj názor, ale mám pocit, že už se na toto téma tady diskutovalo poměrně hodně a nemyslím si, že má smysl někoho přesvědčovat. Řekl bych, že jedna várka prádla u Míly by vydala za tisíce slov 
.
