určitě souhlasím, Mirku vlastní život je lidem nejlepší školou...
vlastní život je meditace
Určitě nesouhlasím, dominiko . Nevědomý život není meditace.
Mirek
jo, to je fakt, není ,ale žádný člověk není nevědomý (snad kromě mentálně postižených lidí) lidé jsou polovědomí, každý zná chvíle, kdy se ocitne třeba v přírodě, na nějakém místě, je uchvácen přírodní scenérií, nebo se to stává v zamilovanosti, kde z ničeho nic zažije blažený pocit nádhery, všeobjímající lásky, dobroty a tepla.... ty pocity si většinou spojí s tím místem, nebo s člověkem, který byl přítomný, ale popravdě jsou to chvíle, kdy jeho mysl ztichla a promluvil k němu "bůh" jeho zdroj....
a přenést nejdříve vzpomínku na ty zažívané pocity všeobjímající blaženosti do všedních dnů bývá impulzem k tomu, že tato vyprázdnění mysli člověka a aktivování zdroje, budou "postihovat" stále častěji, při mytí oken, zalévání květin, opravování auta, rozhovoru s přítelem...
ne, tady nejde o slova, jestli jsou pravdivá nebo ne, určitě jsou, ale autory slov jsou lidé, kteří v jejich duchu taky žili, žijí... ta slova voní opravdovostí, kterou určitě cítíš a cítím ji i já.......
je hezké, že máš nastudovanou Nauku a že ji i praktikuješ, ale tady, před pár dny, jsi třeba hodně emociálně (včetně smajlíků) napadla Moie - ale proč? viz tvé : " A Moi exorcista utíká se svým zvlhlým a ohořelým klacíkem, aby náhodou nepropásl šanci si přiložit na ohýnek tomu, kdo mu kysi šlápnul na jeho kuří oko
Smutné to divalo...jestliže dokážeš jen parazitovat na tom, co tady kdo píše, a sám nemáš nic vlastního, kromě svých pichlavých plytkých výpadů, Moi. "
tak kam se praktika ztratila, kde zůstala Nauka v té chvíli? za praktikování beru běžný život, běžné vztahy - lidé mohou povídat co chtějí, psát co chtějí, ale život, běžné situace, kterých jsou denně miliony, je to, co je obrázkem o nich samých... bohužel i bohudík
ne, tady nejde o slova, jestli jsou pravdivá nebo ne, určitě jsou, ale autory slov jsou lidé, kteří v jejich duchu taky žili, žijí... ta slova voní opravdovostí, kterou určitě cítíš a cítím ji i já...
V tom je zřejmě ten zásadní rozdíl v našem přístupu…pro mne to znamená, že ne jen číst, vonět...ale „dělat to“, tj. ověřovat vše v praxi, a potom není problém vidět a pojmenovat čistotu jako čistotu a špínu jako špínu, a není třeba od ní odvracet zrak, s tím, že je to něco nehodného, nepěkného, co se musí natřít narůžovo, nebo zabalit do pentliček a krásných slovíček, aby se na tomu náhodou nemuselo podívat přímo do očí.
dominika napsal:
je hezké, že máš nastudovanou Nauku
Nemám, moje znalosti jsou bídné a protože ve vědomostech to není(viz výše), proto už to ani nemíním dohánět.
dominika napsal:
...jsi třeba hodně emociálně (včetně smajlíků) napadla Moie
Proč se domníváš, že Moiho napadám?
Z čeho Dominiko soudíš, že to, co jsem zde Moimu napsala není pravdivé?
dominika napsal:
...lidé mohou povídat co chtějí, psát co chtějí, ale život, běžné situace, kterých jsou denně miliony, je to, co je obrázkem o nich samých...
S tímhle bych si dovolila souhlasit, je to přesně tak jak píšeš, tj.houby záleží na tom, co nám kdo řekne, co my komu o sobě sdělujeme, ale co skutečně žijeme. Papír snese všechno, jak se říká. Realaitu poznáme tehdy, když jsme postaveni tváří v tvář něčemu, co je velice bolestivé, a není před tín kam uhnout, a tehdy teprve se zjeví, jak jsme na tom doopravdy.
... jo, to je fakt, není ,ale žádný člověk není nevědomý (snad kromě mentálně postižených lidí) lidé jsou polovědomí...
Snad abychom si na to vzali metr.
dominika napsal:
... každý zná chvíle, kdy se ocitne třeba v přírodě, na nějakém místě, je uchvácen přírodní scenérií, nebo se to stává v zamilovanosti, kde z ničeho nic zažije blažený pocit nádhery, všeobjímající lásky, dobroty a tepla.... ty pocity si většinou spojí s tím místem, nebo s člověkem, který byl přítomný, ale popravdě jsou to chvíle, kdy jeho mysl ztichla a promluvil k němu "bůh" jeho zdroj....
K zamilovanému člověku promluvily spíše hormony...
V tom je zřejmě ten zásadní rozdíl v našem přístupu…pro mne to znamená, že ne jen číst, vonět...ale „dělat to“, tj. ověřovat vše v praxi, a potom není problém vidět a pojmenovat čistotu jako čistotu a špínu jako špínu, a není třeba od ní odvracet zrak, s tím, že je to něco nehodného, nepěkného, co se musí natřít narůžovo, nebo zabalit do pentliček a krásných slovíček, aby se na tomu náhodou nemuselo podívat přímo do očí.
zásadní rozdíl je jen v tom, že ty se domníváš, že jen ty jsi tím, kdo to "dělá"...
špínu je třeba vidět nejdřív v sobě... uvědomit si její existenci, uvědomit si, kdy a jak je člověk sám špínou, pak člověk bude mít dost soucitu k tomu, co rozezná jako špínu, kterou uvidí "venku", a dokonce bude mít dost síly, aby tu vnější "špínu" přetransformoval v nešpínu, neboť čistota a špína jsou jen dvě strany jedné mince, nic odděleného
Nemám, moje znalosti jsou bídné a protože ve vědomostech to není(viz výše), proto už to ani nemíním dohánět.
to určitě o vědomostech není.... když jsou jen vědomosti a chybí srdce, jsou vědomosti celkem málo platné...
toora napsal:
Proč se domníváš, že Moiho napadám?
Z čeho Dominiko soudíš, že to, co jsem zde Moimu napsala není pravdivé?
no tak pravdivé, je to tvoje momentální pravda (byla v té chvíli), takže o pravdivost nejde.... každý má pravdu, tu svou...
přesto... v tom textu jsi nepsala o Moiovi, ale o sobě.... co z toho vyplývá, že jste spolu kdysi vedli nějaký spor, ve kterém máš za to, že jsi to byla ty, kdo jemu šlápl na "kuří očko", jak píšeš a tou jeho vtipnou poznámkou, že ti to on nějak vrací.... já, já já... ego...(pocit oddělené individuality)
nezasmála jsi se jeho poznámce, ale místo toho jsi vyslala emociálně zabarvenou protireakci vůči němu,ve které nechyběla poznámka o tvé pociťované lítosti , i přesto, že hned o téma dál, ve stejném čase píšeš, že nejsi ohraničená a podobná moudra, která ti ale ještě nepřešla do krve... která zatím zůstávají na povrchu
tvá reakce byla pravdivá a nastínila ti pravdu o tvé osobě.... jsi-li ochotná ji uvidět
přesně, jak říkáš...
toora napsal:
.. Realaitu poznáme tehdy, když jsme postaveni tváří v tvář něčemu, co je velice bolestivé, a není před tín kam uhnout, a tehdy teprve se zjeví, jak jsme na tom doopravdy.
... jo, to je fakt, není ,ale žádný člověk není nevědomý (snad kromě mentálně postižených lidí) lidé jsou polovědomí...
Snad abychom si na to vzali metr.
můžeš to zkusit s metrem .... lidé nejsou tak nevědomí, jak by se mohlo zdát... nikdo není od pravdy a zdroje oddělený a jsou chvíle, kdy zdrojová energie prostupuje vědomím každého... (u někoho je těch chvilek víc, u někoho míň, třeba jediná za život) tyhle "zážitky" spojení se zdrojem jsou druhým impulzem k nástupu na vědomou duchovní cestu... prvním impulzem je utrpení... (záblesk- zažitá chvilková blaženost, kdy se probudí touha dosáhnout blaženosti trvalé, nebo utrpení tak velké, kdy hrozí, že pukne srdce bolestí...)
sunnyi napsal:
dominika napsal:
... každý zná chvíle, kdy se ocitne třeba v přírodě, na nějakém místě, je uchvácen přírodní scenérií, nebo se to stává v zamilovanosti, kde z ničeho nic zažije blažený pocit nádhery, všeobjímající lásky, dobroty a tepla.... ty pocity si většinou spojí s tím místem, nebo s člověkem, který byl přítomný, ale popravdě jsou to chvíle, kdy jeho mysl ztichla a promluvil k němu "bůh" jeho zdroj....
K zamilovanému člověku promluvily spíše hormony...
Pro Tebe Tooro: k tomuto Tvému : tj. ověřovat vše v praxi, a potom není problém vidět a pojmenovat čistotu jako čistotu a špínu jako špínu, a není třeba od ní odvracet zrak, s tím, že je to něco nehodného, nepěkného, co se musí natřít narůžovo, nebo zabalit do pentliček a krásných slovíček, aby se na tomu náhodou nemuselo podívat přímo do očí.
jeden příběh
"Žil kdysi muž, který byl téměř šílený, nepříčetný vrah. Přísahal, že zabije tisíc lidí, protože k němu společnost byla nelítostná a krutá a on se takhle chtěl pomstít. Každé oběšti uťal prst a ten si pověsil na růženec, který nosil okolo krku. Říkali mu Angulimala. - muž s růžencem prstů.
Již zabil 999 lidí. Zbýval jediný. Ale bylo těžké najít poslední oběť, protože pověst o něm se roznesla a kraji, kde pobýval se lidé zdaleka vyhýbali.
Jednou tou končinou procházel Buddha. Lidé z vesnice ho varovali. Nechoď tím lesem, žije tam šílenec. Nepřemýšlí, zabíjí každého. Dwj se druhou cestou. Ale Budha řekl: "Nepůjdu-li já, kdo půjde. Čeká na svého člověka, musím jít. Je to člověk, který mě potřebuje. Buď zabije on mě, nebo já jeho". A šel. Jeho žáci, kteří mu přísahali věrnost ho cestou opustili a když Buddha stanul na vršku, kde Angulimala seděl na kameni, byl úplně sám. Angulimala už zdálky pozoroval toho muže, zdál se mu tam milý, dětsky nevinný a došel k názoru, že se nic nestane, když si počká na někoho jiného. Tohoto muže se rozhodl nechat odejít. Vždyť si počká na někoho jiného.
Zavolal tedy na Buddhu :"stůj, vrať se, dál ani krok. Jsem Angulimala, jsem nebezpečný, zabil bych i svoji matku, nezajímá mě, kdo jsi. Zajímá mě jen tvůj prst, který je pro mě stejně dobrý jako jiný... tak odejdi, nebo zemřeš. ." Buddha ale šel dál... Angulimala si pomyslel... "ten člověk je hluchý nebo blázen, nebo obojí... " Znova zařval... "stůj"
A Budha řekl .: ůzastavil jsem se už dávno, nehýbu se. to ty se pohybuješ, Angulimalo. Já už dávno stojím na místě, od chvíle, kdy už není motivace.. Když chybímotivace, kde by se vzal pohyb? Dosáhl jsem již svého cíle a nemám proč pokračovat v chůzi To ty se pohybuješ Angulimalo a já ti říkám - stůj"
Angulimala stále seděl na kameni a rozesmál se - "Ty jsi skutečně cvok! Sedím a ty mi říkáš, abych se zastavil, jdeš ke mně a říkáš, že stojíš... Angulimalu to rozesmálo...
Buddha došel ještě blíž a povídá :"Slyšel jsem, že potřebuješ ještě jeden prst, tak si vem můj a vem si i mou hlavu... Až zemřu, moje tělo spálí, takhle bude ještě naposledy někomu k užitku... " Angulimala se podivil: "myslel jsem, že jsem jediný šílenec široko daleko a nesnaž se mě přechytračit, jsem nebezpečný šílenec, pořád tě můžu zabít..."
Budha řekl, "Něž to uděláš, prosím, splň mi přání a usekni tuhle větev", ukázal na vedle rostoucí strom... Angulimala máchl mečem a větev padla k zemi... Buddha řekl :"A teď tu větev přidělej zase zpátky"...Angulimala prohlásil :" ted vidím jistě, že jsi šílený... umím větev jen useknout, ne ji přidělat zpátky..."
Teď se rozesmál Buddha... "Neumíš-li tvořit, měl by jsi zanechat ničení. To dokáže i malé dítě, na tom není nic zvláštního... Useknout větev dokáže i malé dítě, ale přidělat ji zpět vyžaduje Mistra..." Nedokážeš li ani vrátit stromu jeho větev, jak můžeš lidem stínat hlavy?...
V té chvíli Angulimala padl před Buddhu na zem... říká se, že v tu chvíli byl osvícen...
zásadní rozdíl je jen v tom, že ty se domníváš, že jen ty jsi tím, kdo to "dělá"...
A mám se tedy domnívat, že to děláš ty, Dominiko, nebo žeby Ferda Vomáčka?
Zmínila jsem se o dvou souběžných rovinách, které nelze míchat v jedno.
S konceptem nekonatele se samozřejmě lze ztotožnit jakkoliv a kdykoliv, otázka je, jak tomu odpovídá tvoje denní živobytí.
Pro doplnění - z pohledu nejvyššího tady není nikdo, kdo by co činil, a dokonce: "Žádný Brahma a žádný bůh není tvůrcem tohoto koloběhu života a smrti, jen prázdné jevy tu pokračují, závislé na hromadění podmínek."
Současne je zde tenhle Džíva, kterýžto: ""...přechází z jedné tělesné existence do druhé a nosí sebou všechny dobré a špatné tendence..." (a vše, co je s tím spjato). Tedy bytost odpovídající za "svoje" činy.
Oboje tu existuje bez toho, aby to bylo ve vzájemném rozporu, jen holt ta Skutečnost nejvyšší se odhaluje až s definitivním odchodem odděleného.
dominika napsal:
špínu je třeba vidět nejdřív v sobě... uvědomit si její existenci, uvědomit si, kdy a jak je člověk sám špínou
Jak jinak a pokud jednou spatříme cosi u sebe, nemáme problém to rozpoznat a pojmenovat, jestliže totéž vidíme jinde.
Jen nevím, jestli se třeba nedomníváš, že když je zde zmíněn nějaký, ne zrovna pěkný, jev, je za tím zároveň také emoce a odsouzení toho, koho se to týká.
dominika napsal:
..no tak pravdivé, je to tvoje momentální pravda (byla v té chvíli), takže o pravdivost nejde.... každý má pravdu, tu svou...
Existuji objektivní fakta, jako například ten, že zrovna teď tady venku nemrzne.
A pak je široké spektrum pravd osobních o tomto faktu, a tohle je třeba od sebe rozlišit.
Vnímáš-li Dominiko Moiho příspěvky jako vtipné, bude to zřejmě tím, že máme každá trochu jiný smysl pro humor, jak to tak už u lidí bývá...každého prostě pobaví trochu něco jiného.
dominika napsal:
dokonce bude mít dost síly, aby tu vnější "špínu" přetransformoval v nešpínu
A tohle je právě ten omyl Dominiko, potřeba přetransformovat cosi mimo sebe sama. Je třeba to „jen“ vidět, neodvrátit od toho svoji tvář, a přiznat tomu svoji existenci. Kdy, co a jak o tomto cosi sdělit, to je dáno konkrétní, tj. nastálou, situací.
Pokud se naše pohledy zásadně liší, můžeme stavět pouze na věcné diskusi, tedy "fakt" vezsus "lež" – tj. co konkrétně a proč vidíš jinak, v opačném případě je to k ničemu.
dominika napsal:
..nezasmála jsi se jeho poznámce
Ano, takže mám na Moiho příspěvky reagovat tak, jak je vnímáš ty, Dominiko? A pak to bude teprve správně, ano?
dominika napsal:
..ve které nechyběla poznámka o tvé pociťované lítosti
Opravdu někde píši o svých pocitech?
Pokud například někdo osprejuje nově omítnutou stěnu vzácné historické budouvy svými lascivními výlevy, není na to radostný pohled, přesto, když kolem toho výjevu procházím, nebududu při každé cestě kolem budovy truchlit, ale přesto to tímhle nezačne být pohledem k popukání, i když jsem si vědoma, že to třebas může někoho rozveselit a pobavit.
Takže pokud napíši "smutné to..." neznamená to, že nad Moio výroky roním krokodýlí slzy, prostě je jen vidím, a v tomto případě skutečně jinak nežli ty, proti tomu těžko co naděláme, ani nevidím důvod. A pokud cokoliv z toho, co píšu, jako fakt nevnímáš, nevidím v tom žádný problém, potom ale prosím napiš, v čem to není pravdivé a proč a nepodsouvej mi neexistující emoce.
dominika napsal:
..uhnout se dá vždycky...
Pokud si o tomhle přesvědčena, potom tomu prosím dej ještě nějaký čas.
Zřejmě odlišné je i naše vnímání způsobu a možného přínosu diskuse.
Předpokladem smysluplné diskuse je pozorné čtení a věcné odpovědi na to, co kdo napsal, nikoliv na to, co ten druhý nenapsal (natož aby to tak myslel). Tedy nevidím sebemenší přínos v rozvíjení subjektivních pocitů plynoucí z osobních projekcí.
V případě možných nejasností je pro mne cestou otázání se na to, co má diskutující na mysli.
Pokud se držíme věcnosti (nebo je zde alespoň dobrá vůle k navracení se k hovoru předmětnému), znamená to hovořit především o tom, co je možno praxí prověřit, potom si lze v takovéto diskusi také vzájemně vyjasnit to, co je doopravdy funkční, na rozdíl od pouhé osobní představy o tom „jak to je“. Takovýto rozhovor považuji za smysluplný, s možností určitého přínosu, jak diskutujícím, tak případnému čtenáři, kterého dané téma zajímá.
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku Předchozí1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8
Strana 8 z 8
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
vlastní život je lidem nejlepší školou...
"
ty, hormone...