Zaslal: so červen 09, 2012 12:13 pm Předmět: Role učitele v dnešní době
Byla tu řeč o zasvěcen na dálku a nákupu zasvěcení.
Napadlo mě, jakou roli vlastně v takovém obchodě hraje ten, kdo si říká učitel. Pošle text, možná pošle zasvěcení, nikdo vlastně neví kdy, kde a jak (pokud je to postupujícím systémem - koupené zasvěcení přes internet - prodej zasvěcení dál, pak potěš), vyinkasuje peníze a tím je obchod ukončen. Je vlastně úplně jedno, kdo ten obchod uzavírá a kdo to provádí, stejně se se svými obchodními partnery nikdy nepotká. Slovo žáci je tady zbytečné používat, protože o vztah žák - učitel nejde.
Hledá vůbec někdo učitele? Existují lidi s touhou po mistrovství? Učit se učit, zlepšovat a růst? Čeho chtějí skuteční reikisté dosáhnout? Po čem v reiki touží? Nebo už se na něj taky dívají jako na něco bezcenného, co je třeba odložit a běžet za něčím mnohem lepším, lákavějším, tzv. silnějším?
Kde se nám vlastně ztrácí podstata reiki?
Otázek je mnoho, odpovědi nejsou vůbec snadné...
Řekl bych Mílo, že si idealizuješ minulost, pokud jde o vztah učitel - žák. I dříve existovaly všelijaké, i patologické, deformace atd. Dnes to podle mého názoru není ani horší ani lepší, je to prostě jiné a odráží se v tom převládající mentalita i technické možnosti každé doby. Těch opravdových žáků nebylo nikdy mnoho a tomu odpovídá i počet opravdových učitelů. Ale když je žák připravený, učitel se najde, jak se říká.
sunnyi: samozřejmě, že přehršel dobrých učitelů nebyla asi nikdy, šílenců se našlo vždycky dost, spíš přemýšlím, jací a jestli vůbec v dnešní době nějací existují. Doba přináší takové odosobnění a (při všech technických vymoženostech) oddálení osobního kontaktu a vzdálenosti mezi lidma. Ezoterických nebo duchovně zaměřených stránek a e-shopů najdeš hromadu, ale něco kvalitnějšího se hledá opravdu velice, velice těžko, možná i marně. Tím myslím, pokročiteljšího, protože bleskových nabídek je spousta.
Myslíš, že v dnešní době jsou definice jako učitel - žák a kus jejich společné cesty zbytečné?
Zaslal: po červen 11, 2012 12:46 pm Předmět: Re: x
samanka napsal:
Myslíš, že v dnešní době jsou definice jako učitel - žák a kus jejich společné cesty zbytečné?
šamanka
Zbytečné rozhodně ne. Sám jsem měl v životě to štěstí, že jsem potkal jednoho z těch opravdových učitelů a strávil s ním několik let. A nevyměnil bych toto období za nic na světě, je to něco, co nelze ničím vyvážit. A znám pár dalších takových lidí, kteří považují setkání zase s jejich učitelem za nevýslovné požehnání.
Záleží také na tom, jak si kdo ten vztah učitel - žák představuje. Pro mě je to především o spolupráci a vzájemném sdílení. Potřebuji cítit vzájemnou úctu a důvěru, ať už jsem v jedné či druhé roli. Většinou jsem se ale setkal s určitou nadřazeností učitele, jakousi falešnou autoritou, a na druhé straně zase i s nepokorou žáků. Takový velice markantní případ nepokory žáka jsem zažil například, když jsem tlumočil jednomu buddhistickému mnichovi, velice moudrému a laskavému člověku s ohromnými zkušenostmi. Každý den měl pohovory s jednotlivými žáky, s každým zvlášť, mezi 6 očima - on, žák a tlumočník. A byl tam jeden muž s nesmírně sebevědomým vystupováním, který ostentativně ignoroval instrukce a dával svým chováním a mluvou panu učiteli najevo, že na jeho instrukce kašle, že on to všechno ví líp. On s ním měl velikou trpělivost, ale nakonec ho nechal být. Zatímco u ostatních si pokaždé dělal pečlivé poznámky, aby mohl průběžně sledovat jejich pokrok a podle toho obměňovat instrukce, jeho už potom jen nechal, ať se vypovídá a propustil ho. A netrvalo dlouho a ten člověk se sám rozhodl retreat předčasně ukončit.
Pokud se ale sejdou dva lidé, kteří jsou ochotni s pokorou přijmout svoje role: učitel - žák, potom z toho může vzejít mnoho dobrého a velké požehnání pro všechny.
Sdílím Tvůj názor, Mirku, bezezbytku. Sám jsem si na vlastní kůži zažil - samozřejmě jinak, s jinými lidmi - něco hodně podobného.
Myslím, že nalezení pokory, překonání vlastní pýchy - postoj, že to víme sami dobře a jsme maximálně ochotni to druhým sdělit, aby nás mohli správně ocenit - když tohle všechno dokážeme nechat stranou, je to velký dar.
V rolích učitele a žáka byly pro mne úžasným zážitkem chvíle sdílení, souznění učitele(učitelky) se mnou jako žákem, kde v zásadě nešlo ani tak o předávání informací - člověk měl pocit "růstu" prostě tím, že sdílel bytí s učitelem. Je to něco, co se těžko popisuje a nedivím se, že ti, kdo tuto zkušenost nemají, nedůvěřují tomu, že to je vůbec možné...
Jeden z nejlepších učitelů je kámen, nebo květina, nebo strom. To píše Eckart Tolle v knize "Ticho promlouvá". To se mi líbí. A také si vybavuji super knížku "Všechno co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce". Takže si stačí jen vzpomenout.
Můj problém je ten, že většinu učitelů co jsem potkal, byli poměrně velcí egoisti, proto je můj vztah k tomuto tématu negativně ovlivněný. A protože jsem velký egoista i já sám, tak jsem se nikdy neodvážil někoho něco učit. Aspoň v něčem jsem projevil soudnost .
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku 1, 2Další
Strana 1 z 2
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
