Život je všeobsahující.Je milý,ale i drsný........je duální.
To,jak se s tím srovnáme, je naše vnitřní porozumění životu a jeho zákonům.
Byli časy,kdy jsem se na Život velmi zlobila.Přišlo mi,že život je ke mě krutý a nevybíravý,své dětství jsem vnímala jako život plný utrpení...
Díky rodinným konstelacím jsem si mohla vstoupit do role Života,několikrát a porozumět ,jak krásně živý Život může být s tím vším,co nám nabízí.
Oh ano,někdy to bolí,ale sami jsme si vybrali takový Život.
Upření naší pozornosti do všech jeho koutů může být velkým otevřením se životu v jeho bohaté škále bytí,ne jen jeho nepřízni.
co konkrétně pojmem "nepřízeň života" máš na mysli?
někdo bere jako nepřízeň života to, že nevyhrál ve sportce. A někdo zase to, že nemá jednu ruku.
Ahoj,
řekla bych nepřízeň života nám nezpůsobuje to, co se děje okolo nás, ale naše myšlenky, které nás určitým způsobem paralyzují. A my najednou nevíme, že všechno má své dvě strany jedné mince, že se vším se dá něco dělat . A asi nejdůležitější je, naučit se transformovat to negativní v pozitivní. A když něco uděláme špatně, je to pořád lepší, než nedělat nic. Nakonec každá zkušenost nám něco přinese.
Jak se tedy postavit ,,nepřízni života " ? Asi změnou svých postojů. Postavit proti nepřízni života se můžu i tak, že si uvědomím kdo jsem, proč jsem tady a jaké je mé poslání.
Vždyť všichni, co jsme tady, tak pořád odstraňujeme třeba letité nánosy, které se v nás usadily. A s každou vrstvou toho nánosu se trošku zbavíme i tíhy, kterou jsme sebou vláčely. A když se nám to podaří, tak ta tíha života se nám už nezdá tak těžká, slunce svítí jasněji než dřív a možná, že i víc hřeje:roll: .
Začínáš mi vadit šamanko.
No jako teď - já přemýšlím jak to co nejsrozumitelněji napsat, šamanka napíše jediné slovo - "aktivně" a deset minut mé duševní práce je k ničemu.
To slovo vystihuje vše.
Já myslím, že v souvislosti, CO se nám zrovna "děje" a JAK na tom zrovna momentálně jsme, tak jednou je potřeba být aktivní a jindy zase pasivní. Obojí má svoje klady i zápory.
Je to případ od případu, situace od situace. Asi se to nedá vysvětlit, dobré je to cítit a zachovat se podle toho. A tím rozhodně nechci říct, že se mi to vždycky daří...........
Bolek Polívka by řekl : Jeden věří, druhý nevěří, k...., jak spolu můžete pracovat ?
To jsem měla na mysli a myslím, nejsem v podobné situaci sama. Nebo se mýlím ?
Právě asi stejný problém jsem nedávno řešil s jednou známou, kdy její manžel totálně pohrdá jejími esoterickými aktivitami a zesměšňuje už nejen je, ale i ji.
Jsou tři typy takových partnerů/partnerek:
1. Nevěří tomu čím se zabýváte, ale nebrzdí to a neryje do vás.
2. Nevěří tomu čím se zabýváte, posmívá se tomu, někdy i dosti nevhodně, ale nijak výrazně to nebrzdí.
3. Má vás za pošuka, podle toho tak i jedná a dokáže situaci hrotit až k vážně míněným řečem o blázinci, nebo o rozvodu.
Ti první dva jen trénují vaše vlastní přesvědčení o tom čím se zabýváte a skončí s tím nejčastěji v okamžiku, kdy s nějakým jeho problémem selže oficiální medicína a oni pak s vykulenýma očima přiznávají, že: "kua, nakonec mi pomohla ta moja s tím jejím čarováním".
Takže jsou sice někdy nepříjemní ale v podstatě neškodní a paradoxně vám pomohou si ujasnit sám v sobě, jak moc si za svými názory a přesvědčením stojím.
Ten třetí už je vážný problém a pokud si stále stojíte za svým, asi jste v bodu, kdy si už nemáte co předat a je na místě zcela seriózně zvážit co a jak dál - ono obyčejně s tím jdou ruku v ruce i další věci.
To za vás nikdo a nic neudělá, myslím, že nemá cenu se ptát ani kyvadla ani čehokoli jiného, nebo to aspoň nebrat jako zákon, ale jen jako pomocný názor. Konečné rozhodnutí je vždy jen a jen na vašem srdci.
Já osobně mám to štěstí, že moje žena v tom "lítá" se mnou. A nechci si ani představovat, že by tomu bylo jinak.
---
Teď jen doufám, že jsem to téma správně dešifroval a nepíšu o něčem jiném
Poraď si s tím s čím můžeš a přijmi to s čí hýbnout nelze.
Otázkou ovšem je jak poznat s čím a jak hýbnout lze. Někdy je dobré to s někým probrat, kdo ti pomůže si v tom udělat jasno, ale konečné rozhodnutí bude na tobě.
Přidá-li se do rovnice partner, tak jsou to dva lidé řešící svoje fungování v životě a ti se MUSÍ bavit mezi s sebou a být ochotni se poslouchat, případně ochotni to společně probírat s někým třetím.
Život není duální (ale často se nám zdá, když řešíme problém), ale plný možností, jde jen o to ty možnosti najít a rozhodnout se některou z nich zkusit. Partnertsví také není duální, ale kombinace mnoha vlivů a očekávání. Proč by měl dominantní jangový) muž a jinová (pasivní) žena být jediným pravdivým modelem fungování v partnerství... ?
Kamo já bych ještě doplnila (a ruku na srdce, také jsem k tomu měla sklon až rozpad rodiny mě pořádně profackoval)
4. Partner nevěřícně zírá co se stalo z jeho partnerky, která najednou začíná divně mluvit, jinak se oblíkat, jezdit za lidmi, kteří věří divným věcem a začíná být tak nějak vlastně mimo a on má o ni vlastně strach.
I s touhle myšlenkou je třeba počítat a upřímně se zamyslet nad tím, k čemu mi jsou moje ezo aktivity, rozvíjejí mě a nebo jsem jen jeden druh aktivity vyměnila za jiný,jiné trávení volného času? Někteří lidé dělají fantazy hry na hrdiny, jezdí do lesů a hrají si na cokoliv si vymyslí, občas mě přijdou některé ezo aktivity velmi podobné, až na to, že hra se tomu něříká.
Nevnujucu to partnerovi? Nenutím ho, aby věřil taky? Když se příliš ponoříme do našeho úhlu pohledu, oddělíme se od partnerova názoru a máme tendenci věřit že on je ten slepý, nerozvinutý, dřevo, materialista... Jenže jeho životní filozofie má stejné právo na život. Je to o dohodě. Nemusím pořádně rozumět tomu co děláš, ale nechám tě to dělat, pokud to nebude ničit, omezovat, násilně měnit náš partnerský život.
Přijde mi občas šílené vyměnit skvělého člověka, který se náhle "stal nevhodným duchovním partnerem". Možná podlehneme iluzi, že s tímhle už to fakt nejde, protože je hrozně omezující, ale pointou je, že partner je stejný, jenom my jsme z nějakého více či méně smysluplného důvodu proměnili náš hodnotový žebříček. Já jsem moc ráda, že můj muž nedělá to samé co já, mám tak skvělý metr na posouzení jestli už náhodou něco nepřeháním. Dodat ovšem musím, že on patří do oblasti 1. a zdravé míry 3. podle Kamova příspěvku.
Život není duální (ale často se nám zdá, když řešíme problém), ale plný možností, jde jen o to ty možnosti najít a rozhodnout se některou z nich zkusit. Partnertsví také není duální, ale kombinace mnoha vlivů a očekávání. Proč by měl dominantní jangový) muž a jinová (pasivní) žena být jediným pravdivým modelem fungování v partnerství... ?
Oh ano,víme snad,že život není jen černý či bílý.
Život je velmi barevná škála.Je to plátno,na které si malujeme svými barvami svůj vlastní obraz.....
Vztahy momentálně zkoumám a zkoumám a není mi vůbec jasné,jestli existují nějaké modely aplikovatelné na každého,nemyslím.Každý si to vymodeluje sám.
Uf safra,namaluje,vymodeluje....že by pracovní deformace?
Nicméně je dobré se nechat inspirovat modelem někoho,komu to harmonizuje.Je krásné být ,,ženou'' a ,,mužem''.
Můj expřítel mi říkal bláznivá esoteričko a jeden z mých nových ,ehm vlastně už bývalých, potencionálních nápadníku si o mě myslí,že jsem čarodějka a že čaruju!Jako fakt,nedělám si srandu!
No a mě dochází,že to není tím,že bych používala příliš divoké barvy a atypické tvary pláten,já jsem hlavně začala malovat svůj obraz,na rozdíl od těch,co si o mě myslí,že jsem bosorka.
Myslím,že to nikdy není tak prosté,že by jsme někoho zamítali jen díky tomu,že je příliš přízemní či naopak esoterický a že si nemáme o čem povídat.Je pod tím podklad,jakési dění se schovává za tím vším.Nejde tu jen o nějaký zájem a nezájem.Má to náplň.Mluvím tedy o sobě.Žiju svůj Život s plnou škálou jeho barev.
Zajímám se o to,velmi přízemně podotýkám,jak žít dobré vztahy.Co je čarodejnického snažit se porozumět smyslu bytí,smyslu vztahů,sám sobě,kráse života,vidění pravé příčiny?
Podklad by tedy mohl být v tom,že jeden maluje a druhý ne.Jaké je výsledné dílo potom?Mohou spolu žít dva lidé,když jeden kráčí a je otevřen změně a druhý sedí a kouká zaseklý na bodě mrazu?Nu malinko přeháním,ale putující s peciválem spolu asi životem kráčet nemohou,není to prakticky možné.
Citace:
Poraď si s tím s čím můžeš a přijmi to s čí hýbnout nelze.
Otázkou ovšem je jak poznat s čím a jak hýbnout lze. Někdy je dobré to s někým probrat, kdo ti pomůže si v tom udělat jasno, ale konečné rozhodnutí bude na tobě.
Pro začátek by stačilo uvědomění,že poradit si a hýbat mohu sám se sebou a že je moudré přijímat toho vedle nás,bez hýbání.A nebo prostě jít o dům dál.
Poraď si s tím s čím můžeš a přijmi to s čí hýbnout nelze.
Před léty jsem měl v práci kolegu. A ten říkal" To co neovlivním, neřeším".
byl to člověk, který se žádné esoterice ani energiím nevěnoval a přitom byl dost moudrý. některé věci jsem se tenkrát od něj učil.
Velmi rád na něho vzpomínám.
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku 1, 2, 3, 4Další
Strana 1 z 4
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
