Peníze

[HonzaD]

Osobně jsem se několikrát přesvědčil o tom. že jakmile se začne debata (třena na kurzu) na téma duchovno a peníze, tak to ukazuje hlavně na nevyřešený vztah k penězům a hojnosti aktérů. A je úplně jedno na které straně barikády kdo je.

[Beppe]

HonzaD: To máš jistě pravdu. Mě hlavně fascinuje, že řada lidí v tom vybírání peněz za duchovní služby vidí nějákou nemravnost. Když mají zaplatit dejme tomu taxikáři, tak to berou jako samozřejmost, ale jak mají zaplatit za nějákou terapii nebo něco, tak si myslí, že by to měli dostat zdarma. Přitom u toho terapeuta je ten osobní vklad a výdej energie většinou nesrovnatelně jinde než když vás třeba ten taxikář odveze z jednoho místa na druhé. Jakoby všechny pomáhající profese měli být dělány zdarma a přitom právě ti kdo pomáhají do toho většinou dávají daleko víc než jiné profese, kterým každý běžně platí, to je paradox.

[Narya]

[samanka]

Ještě něco mě napadlo k té výměně energie - naučit se vážit si nejen cizí práce, ale i té svoji. Souvisí to s tím mít rád sám sebe. Pokud jen dáváte a všem tvrdíte, že to vůbec nestojí za to, pak to ostatní taky tak přijmou.
A možná půjdou někam jinam, kde to stojí za to a rádi za tu očekávanou kvalitu dají odměnu.

To, co dáváme je nejen náš čas, ale i pozornost, snaha, vědomosti, zkušenosti a nic z toho není bez ceny. Není to jen o hodnotě služby, ale hodnotě nás samotných a toho, co poskytujeme, nakolik se ceníme. Pořád je to ten samý princip - když si sami nevážíme své práce, jak si ji mají važit ostatní? Znáte ten báječný pocit z dobře odvedené práce, za kterou jste dostali i dobrou odměnu? Výměna proběhla, nikde nevzniká nerovnováha ani dluhu ani pocitu využívání a všechny strany jsou spokojeny.

šamanka

[Zbultran]

[samanka]

Zbultrane, dělá to spousta lidí (často otázka velice nízkého sebevědomí, sebeobětování atd.). I když to není tak přímo řečeno, ale vzorec je stejný.

šamanka

[Zbultran]

[zeto]

JJ Zbultrane, hezký příběh

Líbí se mi, jak někteří lidé jsou tak neústupní, že si nechtějí ani připustit možnost, že v některých situacích placení za "každý prd" není v pořádku.

Za tu dobu co se zrodila tato diskuze ve mě uzrál názor / pohled na svět, co se týká financí. Vím že nemám úplně zpracované téma peníze a duchovno.

Přemýšlel jsem, zda skutečný MISTR = tzn. člověk, který dosáhl stavu hlubokého poznání sebe a má možnost a chuť vést další lidi směrem k podobnému poznání........... zda takový člověk musí nutně vyžadovat cokoliv od těch, kteří se nechají vésti.

Říkám si, proč by takový MISTR měl mít vůbec potřebu po někom něco žádat. Myslím si že žádá, ale ne z pohnutek aby uspokojil své životní potřeby (jídlo, peníze, bydlení), ale proto, aby tím že žádá (od těch co se nechají vést) je vede jejich osobním příběhem - hamižnost, pokora.... tedy může je poslat loupat metrák brambor ne proto, aby měl oloupané brambory, ale proto, aby si člověk uvědomil že i v při práci se dá uvést mysl do stavu meditace, že i při banální činnosti je důležité být přítomný atd. oloupané brambory můžou být přínosem pro danou komunitu.

Chci tím sdělit, že mám dojem že si hrajeme na MISTRY a přitom jsme pouhými "hrajícími si na mistry" kteří si z toho dělají business.

Zároveň v sobě mám protipól mého předchozího tvrzení. Tedy: Věřím, že spousta "mistrů" mezi námi dělá duchovno velice kvalitně a dokáží tím velice pomoci. Jakmile se jedná o skutečnou pomoc, která člověka zasáhne tak, že mu pomůže a člověk se cítí lépe (na úrovni duše) ... tzn. že duše je vděčná, že se něco pohlo...... pak věřím že odměna může být jakákoliv.

[Beppe]

Zeto: To jsou všechno hezké ideje, ušlechtile motivované, které ovšem selhávají na tom, že člověk je člověk. Mimo jiné potřebuje třeba něco jíst, aby vůbec přežil. Čím se má tedy podle tebe ten pravý mistr živit ?

[kamo]

[zeto]

[Psychedelic]

Myslím, že je pěkné mít ideály. A sám se podle nich řídit.

Mně se líbí definice Mistrovství ta od Jiřího Vacka, který říká (jak jsem to pochopil a následně volně interpretuji), Mistrem je ten, který je s Mistrem Jedno, prožívá vědomou Jednotu jednoho jediného Vědomí.

Ale otázka peněz, zda si nechává platit za to, že se nechá vyfotit je jeho věc a nečiní ho o nic méně mistrem. Snad jen u žáků, kteří hledají své atributy jakéhosi "ideálního mistra". Potíž je podle mého v tom, že každý má ideál mistra i tak jiný. Někdo má ideál mistra v jeho toleranci, jiný v přísnosti a autoritě, jiný má ideál mistra v jeho vševědoucnosti (pokud neví vše, asi to nebude mistr... řekl by jeden) a ten poslední má ideál mistra v tom že nejí maso...
Někdo to, že si nechá mistr platit za svůj čas může pokládat za jeho klad, klad že ukazuje že peníze nějak smysluplně zařadil do svého života.
Jiný to může pokládat za jeho "nedokonalost".

A přesto jsou to Mistři.

Podle mého totiž buď někdo Mistrem je a nebo není. Jediné co tom svědčí je stav jeho Vědomí, ne zda si nechá platit za to či ono. To je jeho jakýsi názor.
Stejně tak u reiki. U reiki si člověk na mistra nemůže hrát. U reiki člověk buď na mistra je zasvěcen či není. A když je zasvěcen, nestává o se o nic méně mistrem když si nechává za něco platit či nikoli.

[Beppe]

[kamo]

[zeto]

Kamo: